Jak se zrodil váš přestup do FBS?

To je docela zajímavá historka. Mé spoluhráčky z Havířova do Olomouce mířily už někdy v květnu. Řekly mi, ať jdu také, jenže mně se moc nechtělo. Odmítla jsem, ale pak jsem zjistila, že to chci ještě znovu zkusit v Extralize. V rámci rozhovoru pro Český Florbal jsem se spojila s Radkem Řehákem (trenér ženského „áčka“ – pozn. red.), protože pracuji také jako redaktor. Ten mi oznámil, že Martina Franková odešla a že jsou nyní bez gólmanky. „Osudově“ jsme se domluvili, že přijdu na zkoušku a pak mě to tu chytlo, takže jsem sem přestoupila.

Sedla jste si s týmem? Jak vás přijal?

Myslím si, že perfektně. Ještě jsem nezažila lepší kolektiv, než je tady. Možná to bude i tou náturou, protože se v Ostravě chováme trochu jinak. Jsem hodně překvapená, jak moc spokojená zde vlastně jsem. Všechny holky, přístup trenérů a řešení problémů jsou perfektní. Nemůžu si stěžovat.

Probíhá mezi vámi a druhou gólmankou boj o místo jedničky?

Jsme domluveni na pravidelné rotaci. Ta je teď narušená, protože jsem bohužel zraněná. Ale měly bychom každá chytat ob utkání. S Nikčou jsme si strašně sedly, jsem hrozně ráda, že si takto rozumíme a navzájem se podporujeme. Neprobíhá mezi námi vůbec žádný boj o post jedničky. Navzájem si to přejeme, a hlavně se snažíme co nejvíc pomoci týmu.

Jak hodnotíte vstup FBS do letošní extraligové sezóny?

Je to hodně dobrý vstup, podle mě až neskutečný. Myslím, že to pramení z kolektivu, který je tady neskutečný. Houževnatost, bojovnost, to je to, co nám vyhrává zápasy. Za mě perfektní výkon, doufám že nám to takhle půjde dál a už se těším na další zápasy.

Co je vašim osobním cílem v této sezoně?

Odchytat sezónu ve zdraví, což se mi nyní tedy moc nedaří. Osobní cíl je shodný s tím týmovým, dostat se co nejdále a zápasy si užívat, což se nám celkově daří. A když dosáhneme nějakého týmového úspěchu, uspokojí to i mé individuální potřeby.

Jaký je týmový cíl? Kam se až můžete dostat?

Play-off je pro nás nutností. Musíme počítat s tím, že do něj půjdeme, když jsme se tam dostaly i loni. Zatím si myslím, že za tímto cílem zápas od zápasu jdeme. Samozřejmě se chceme dostat co nejdále. Co nejdéle udržet čtvrté místo, na kterém teď jsme a pohybovat se ve vrchních patrech tabulky. Vzhledem k tomu, jak se extraliga vyrovnává si myslím, že máme velkou šanci se umístit lépe, než třeba loni.

Před přestupem jste si zachytala Extraligu i v FBC ČPP Ostrava. Jak se týmy liší?

Přístup je jiný a mi vyhovuje více tady. Jsem za to ráda, bála jsem se toho, když jsem přestupovala z Ostravy. Líbí se mi, jak tady fungujeme jako tým. V bráně se tu cítím taky mnohem lépe. Pramení to z toho, že mi trenéři věří. V Ostravě to takové nebylo, byla jsem tam mladou gólmankou proti zkušeným protějškům, brali mě za nováčka. Pod psychickým nátlakem se mi v brance nedařilo, ale tady to ze mě všechno spadlo, za což jsem ráda.

Od roku 2019 nastupujete i za Havířov v první lize. Jak velký je rozdíl mezi první ligou a Extraligou?

Je to značný rozdíl. Bavily jsme se o tom zrovna tento týden s holkami. Skok mezi Extraligou a první ligou, až na výjimky jako Třinec nebo Znojmo, je obrovský. V letošní sezóně jsem odchytala za Havířov jen jeden zápas proti Přerovu. V první lize je to o tom pohlídat si některé určité individuality, kdežto v Extralize jde o týmovou práci. To je hlavní rozdíl. Pak také fyzická hra, kterou ale já moc hodnotit nemůžu, protože se k ní v brance moc nedostávám.

Máte nějaký cíl, který si za svou kariéru chcete splnit?

Od malička se chci dostat do reprezentace. Vím, je to vysoký cíl. Ale pokud si člověk vysoké cíle nedává, nemůže si užívat ty dlouhou cestu. Takhle se tím řídím. Jednou bych chtěla odchytat zápas s lvíčkem na prsou a chtěla bych být člověkem, ke kterému si mladí brankáři přijdou pro podpis, nebo se zeptat na radu. Je to můj dětský sen, který udržuji při životě.