Proč jste se rozhodla odjet do Finska?

V rámci studia na vysoké škole a programu Erasmus+ je každoročně studentům nabízena příležitost odcestovat na studijní či pracovní stáž. Jelikož mě lákalo vyzkoušet si studium a život v zahraničí. Rozhodla jsem se, že do téhle výzvy půjdu. Proč právě Finsko? Skandinávie mě vždy fascinovala a to, že jsem zde nakonec mohla trénovat a odehrát několik zápasů, byl v podstatě jen příjemný bonus. Primárně jsem si Finsko vybírala na základě kvalitní univerzity a dobrých podmínek běžného života. Tým ve finském městě Joensuu, kde jsem strávila téměř 4 měsíce, mi pomohla najít kamarádka z Vítkovic, která ve Finsku také hrávala a vděčím ji za to, že jsem si finský florbal mohla vyzkoušet. Všichni v týmu mě vřele přijali, takže vše probíhalo bez problémů.

Co jste jela studovat?

Na Ostravské univerzitě studuji na magisterském studiu Ekonomickou geografii a udržitelný rozvoj a podobně zaměřené předměty jsem absolvovala i na Univerzitě východního Finska na katedře geografie a historie.

Jak se lišilo studium ve Finsku od toho českého?

Studium ve Finsku bylo v některých ohledech podobné jako u nás v Česku, probíhaly zde přednášky, popřípadě semináře. Největší rozdíl, který jsem při studiu zaznamenala, bylo jednak odlišné hodnocení, kdy známka 5 byla nejlepší a naopak 0 znamenala neprospěl, a pak také nepravidelnost předmětů. Abych to lépe vysvětlila, fungovalo to tak, že jeden předmět mohl trvat třeba 2 týdny, zatímco jiný klidně 2-3 měsíce. V tomto ohledu to tedy kolikrát bylo hodně flexibilní a individuální a záleželo na konkrétním předmětu. Předměty byly mnohdy taky založené na samostudiu. Ovšem kdykoli jsem potřebovala cokoli zkonzultovat s profesory, nebyl problém. Všichni byli vstřícní a nápomocní, čímž mi studium velice usnadnili.

A jak se lišil život?

Žila jsem v klidném městě. Hodně lidí zde jezdilo na kole, problémy jsem neměla ani s angličtinou, jelikož velká část Finů anglicky rozumí a dokáže mluvit. Ze začátku jsem si musela zvyknout na dražší ceny, ale dalo se to finančně zvládat. Horším problémem byly někdy až extrémní mrazivé teploty, díky kterým jsem pocítila, co je to opravdová zima.

Přiblížila byste tamní klub? Jak to v něm vypadalo?

Jelikož jsem nežila ve velkoměstě jako jsou Helsinky, Turku nebo Tampere, nevěděla jsem, jestli si tady vůbec florbal zahraji. V srpnu jsem se připojila k týmu Fb Factor, který hraje 3. nejvyšší ženskou ligu. Systém zápasů zde byl trochu jiný, hrály se dva zápasy za jeden den, 3x15 minut, jednou za 2-3 týdny, takže ta nepravidelnost zápasů byla někdy nepříjemná. Celá liga byla víceméně vyrovnaná. Myslím, že bych to přirovnala ke spodní části tabulky naší ženské extraligy. I přestože se jednalo o 3. ligu, měla jsem možnost zahrát si v lajně hned s několika hráčkami, které ještě donedávna hrávaly za TPS Turku hrající v nejvyšší finské lize, což pro mě byla skvělá zkušenost a florbal tady mě opravdu bavil.

Nechtělo se vám tam zůstat?

Ve Finsku jsem strávila téměř 4 měsíce a když se teď zpětně ohlédnu, přijde mi, že ten čas utekl hrozně rychle. Postupem času jsem si na místní život zvykla a začlenila jsem se do kolektivu, takže mi to pak při odjezdu bylo líto a nějaký měsíc bych tam, myslím, ještě vydržela. Zároveň jsem se však těšila i domů, protože bylo pár dní do Vánoc a myslím, že každý chce být na Štědrý den se svou rodinou. O tom, že bych ve Finsku zůstala, jsem ani nepřemýšlela, jelikož jsem ani déle zůstat nemohla, protože dokončuji diplomovou práci a čekají mě státnice.

Po návratu jste se vrátila do FBS. Dokázala byste srovnat kvalitu klubů a lig?

Těžce se srovnává česká extraliga a 3. finská liga, ale velký rozdíl byl určitě ve vybavenosti a klubových podmínkách, které jsou ve Finsku i v 3. lize na dobré úrovni. Z mého pohledu má tým Fb Factor do budoucna určitě propozice na to, aby se dostal do 2. nejvyšší ligy. Úroveň vůbec nebyla špatná. Pro mě obecně byl ale florbalový přechod z Finska do Česka trochu těžší, než jsem očekávala. Hra v naší lize je trochu rychlejší, dynamičtější, zatímco finská liga, kterou jsem hrála, byla o něco statičtější a tvrdší, rozhodčí byli benevolentnější, mnohdy hru hodně pouštěli. Proto jsem si po návratu musela dávat větší pozor na fauly, abych neměla zbytečná vyloučení.

Nyní hrajete proti Vítkovicím, které dobře znáte ze svého dřívějšího působení. V čem hlavně vynikají? Co je potřeba z jejich hry eliminovat?

Vítkovice jsou silné na míčku, hodně ve hře rotují, mění pozice a jsou silné v zakončení z první, druhé rány, z brejků, zkrátka víceméně odkudkoli. Kterákoliv hráčka je nebezpečná, a to se velice těžce brání. Navíc vše zvládají ve velké rychlosti. Důležité je nepouštět vítkovické hráčky do jednoduchých pozic, donutit je hrát míčky u mantinelů, kde nehrozí takové nebezpečí jako na středu hřiště či v předbrankovém prostoru. Zároveň je potřeba nemít z nich až přehnaný respekt, hrát s nimi tvrdě, nikoli zákeřně, a nebát se chodit s nimi do soubojů jeden na jednoho.

V čem je play-off jiné, než klasické zápasy?

Jak se říká, před play-off se vše maže a začíná se od nuly, což je pravda.  Ale my máme trochu „smůlu“ v tom, že už druhým rokem narážíme na Vítkovice, které jsou tím nejkvalitnějším, co může česká extraliga nabídnout. Podle mého názoru by extralize mnohem víc prospělo, kdyby se zrušil výběr soupeřů a fungoval by klasický systém první s osmým, druhý se sedmým a tak dále. Takhle je týmům, které se nacházejí na pátém až osmém místě v celku jedno, kde skončí, protože stejně budou čekat na výběr a soupeření o nejlepší výchozí pozici mezi těmito týmy ztrácí význam. Pro nás se tedy momentálně, řekla bych, asi nic nemění, snažíme se proti jakémukoli soupeři uhrát co nejlepší výsledek nehledě na to, zda se jedná o zápas základní časti nebo zápas play-off.  

Minulý rok jste play-off sérii proti Vítkovicím zažila taky. Probíhá to ta letošní zatím podobně, nebo je úplně jiná?

V loňské sezóně Olomouc po několika letech dokázala vybojovat play-off. Pro velkou část týmu to bylo první play-off v kariéře, takže tam nějaká ta nervozita byla a ukazovalo se to v určitých úsecích hry, kdy jsme jednaly zbrkle, chodily do soubojů naivně nebo jsme měly ze soupeře až přehnaný respekt. Letos mi hra z naší strany přijde uvolněnější, klidnější, dokážeme už si vytvářet více gólových šancí, o čemž svědčí v porovnáním s loňským plaoyff i lepší výsledky.

Jaká je nyní nálada v kabině?

Z mého pohledu je nálada dobrá, určitě jsme rády, že jsme zopakovaly, a ještě vylepšily loňsky výsledek a vybojovaly si opět místo v play-off. I přestože se kádr před sezónou trochu obměnil, netrvalo dlouho a nové hráčky se do týmu zapracovaly a jsou nedílnou součástí týmu. Snažíme se hrát aktivní florbal, posouvat jeho kvalitu a myslím si, že to funguje.

Jak se tedy dají Vítkovice porazit?

I přestože se florbal v Olomouci za poslední 2 sezóny výrazně zvedl, upřímně ještě nejsme na takové úrovni, abychom dokázali Vítkovice porazit. Receptem na jejich kvalitní florbal může být dobře zvládnutá hra v obraně postavená na dobrém výkonu brankářky a efektivním proměňování šancí. My se bohužel zatím v zápasech nejen proti Vítkovicím, ale i dalším silným týmům jako je FBC Ostrava, Chodov či Tatran, pereme s nízkou produktivitou, kterou, pomýšlíme-li do budoucna proti těmto týmům na úspěch, musíme zlepšit.