Olomoucký kádr žen se v sezoně 2021/2022 mohl spolehnout na dvě nová brankářská jména, přičemž jedna z brankářek, Nikola Dlouhá se stala zcela nejmladší gólmankou celé Extraligy žen a také jedinou strážkyní svatyně ročníku narození 2003, která v této soutěži chytala pravidelně.

S olomouckými ženami teprve devatenáctiletá gólmanka vybojovala skvělé šesté místo a kromě toho navíc stála také u dosud největšího klubového úspěchu, jímž byl mistrovský titul v juniorské kategorii.

Nikčo, máte za sebou povedenou první sezonu v extralize žen a také velký úspěch v nejvyšší lize juniorek. Jak se taková sezona vůbec dá zhodnotit?

Asi začnu ženskou kategorií. Myslím si, že vybojovat šesté místo podruhé za sebou, je pro olomoucký florbal velký úspěch. Opět jsme se posunuly výš a dokázaly, že můžeme měřit síly i s těmi týmy, které aktuálně jsou na předních příčkách tabulky. Já osobně jsem navíc vůbec poprvé mohla nahlédnout do extraligy a dost mě to naučilo přemýšlet o hře.

Co se týče juniorské kategorie, tak když jsem do Olomouce šla, tak jsem s juniorkami moc nepočítala, protože jsem si říkala, že tam chytá Hoďas (brankářka Klára Hodulíková - pozn. red.). Takže tuhle kategorii bych nakonec zhodnotila úplně nejlépe, jak to jen jde. Nečekala jsem, stejně jako asi nikdo, že se můžeme dostat až do finále, ale stalo se a pak už bylo jen na nás, abychom ten titul vybojovaly, a to se také povedlo (úsměv). Jsem tedy s celou touhle sezonou moc spokojená.

Co pro vás zlatá medaile v nejvyšší juniorské lize znamená?

Ukazuje mi to, že asi něco přece jen umím (smích) a že jsme s týmem dokázaly velký úspěch. Jsem za něj strašně ráda, jelikož ten tým opravdu věděl, co chce a šel si pro to. Já jsem jim akorát mohla dodat klid a oporu vzadu a všechno se to podařilo. Bylo to něco neuvěřitelného.

V bráně se pohybujete od roku 2014, je tedy za těch osm let tenhle úspěch pro vás dosud tím největším v kariéře?

Asi ano, protože ničeho většího jsem dosud nedosáhla. Můj největší úspěch do téhle doby bylo odchytané finále béčko před dvěma lety ve Švédsku, kde jsem měla formu, ale juniorský titul samozřejmě řadím před to.

Olomouckému juniorskému týmu mohlo pomoct, že jste v extralize nasbírala mnoho zkušeností, které jste pak právě s nimi využila. Dokážete popsat největší rozdíly mezi těmito dvěma kategoriemi?

Největší rozdíl vidím asi v přemýšlení jednotlivých hráček. V juniorkách jim chybějí zkušenosti například v rozhodování, jestli vystřelit z hloupého úhlu a nebo raději nahrát spoluhráčce, zatímco v extralize už nad tímhle hráčky přemýšlejí. Další rozdíl pak vidím v taktikách týmů, protože v juniorkách je ta hra nahoru a dolů a v ženách už kádry hrají chytře a neběhají bezhlavě sem a tam.

Jak se vám vůbec po tom prvním roce stráveném v Olomouci v tomhle klubu líbí? Co říkáte na kolektiv?

Já jsem hlavně moc ráda, že jsem vůbec dostala možnost v Olomouci být a že jsem mohla nahlédnout do ženské složky. Jsem tady moc spokojená.

Kolektiv je super, holky mě mezi sebe vzaly úplně v pohodě a neměly jsme žádný problém. Jsou všechny moc fajn a je s nimi sranda. A s trenéry podle mě udržujeme dost dobrý přátelský kontakt. Skvělý vztah máme třeba s trenérem gólmanů, za což jsem moc ráda (úsměv).

Dokážete říct, v čem za tu nabitou sezonu vidíte svůj největší gólmanský posun?

Určitě začínám více přemýšlet o hře a dokážu už trochu lépe číst hru soupeře. Když jsem chytala ve Vysokém Mýtě, tak tým stavěl na mých výhozech a neustále ode mě míček putoval dopředu. Teď v Olomouci ale vidím, že vždy nemusí jít do útoku a že jej můžu hodit také bekovi nebo do strany a tu hru tím trochu uklidnit.

Hodně jsem také zapracovala na svém postavení v brankovišti a na přesunech. Když jsem sem šla, tak jsem při přesunech dost používala ruce, což už jsem, co tak koukám na záznamy ze zápasů, prakticky úplně odbourala. A když už jsem tu ruku při zápase na zem dala, tak jsem si v duchu také automaticky vynadala (smích).

Do Olomouce jste ale po celý ročník dojížděla až z Vysokého Mýta. Jak náročné tohle každotýdenní cestování bylo?

Náročné to asi bylo, ale pokud je člověk schopen si ten život a čas nějak uspořádat, tak to zas tak nemožné není. Jsem sice v maturitním ročníku a toho učení se mi trochu kupilo, ale brávala jsem si ho do vlaku a hodně mě také vozili rodiče, za což jsem opravdu ráda.

Občas mě tedy ta vlaková zpoždění hodně nervovala (úsměv), ale dalo se to zvládnout úplně v pohodě. Beru to tak, že je pro mě dojíždění do Olomouce fajn odpočinek.

Zmiňovala jste, že vás čeká maturita. Co tedy přijde po ní, míříte třeba na vysokou školu?

Na výšku teď jít neplánuji. Aktuálně je v plánu pomaturitní studium angličtiny, ale nevím jestli půjdu do Pardubic nebo do Olomouce. Ono všechno závisí na všem. Já jsem v tomhle ohledu hrozně nerozhodný člověk a nevím, co chci v životě dělat, takže to asi nechám na osudu a ten mě snad někam zavede.

A na co se v novém ročníku těšíte nejvíc?

Na celou sezonu, na další zápasy s holkama, protože doufám, že ten náš florbal posuneme ještě dál než je teď a že se pokusíme o další posun v extralize. Doufám, že budeme schopné těm týmům v předních liniích konkurovat ještě víc.