Dorostenky se vrátily na MČR po roční odmlce, celkově během posledních tří sezon už po čtvrté. Letos se ale na postup mezi nejlepší osmičku pořádně nadřely. O postupu do 1. kola se rozhodovalo až v posledním zápase základní části. Olomoučankám se poprvé v sezoně podařilo porazit FBC ČPP Ostravu, do karet hrál také výsledek Vítkovic, které si neporadily se Šumperkem. „Duel s Ostravou napověděl, jak se budou odvíjet další zápasy. Dlouhodobě bojujeme se zakončením, respektive máme problém se do něj vůbec dostat. Dále nás sráží také nedůslednost v obranné činnosti, rychlost, pohyb, ale hlavně psychika,“ sdělil trenér dorostenek Ondřej Čoček.

První kolo na MČR nabídlo duel s Židenicemi. Olomouc bezpečně ovládala hru a v poklidu vedla 2:0. Pak ale přišla ztráta koncentrace, a opět nedůraz v obraně, což soupeři umožnilo vyrovnat. Druhý duel byl vyrovnaný, Hanačkám se ale snad poprvé v sezoně dařilo prosazovat se střelecky a po výhře 4:2 si zajistily cestu do Liberce mezi nejlepších osm týmů v republice.

„V Liberci se naplno projevila naprostá dominance pražských týmů, kvalitní základní skupina posouvá tato družstva dopředu. Systém soutěže na Moravě je prostě zastaralý a klubům jako Olomouc, Ostrava či Bulldogs nenabízí prorůstové podmínky.“ ohradil se trenér.

Olomouc měla nejdřív na programu duel s Chodovem. Vsadila na defenzivní taktiku. Dokud jí hráčky byly schopny a ochotny akceptovat a dokud na hřišti mezi sebou komunikovaly a běhaly, držela se naděje na úspěch. „Udělat proti Chodovu čtyři gólové chyby je přijatelné, pokud ovšem proměníte šance. To se nám nepodařilo, prohra 2:4 tak byla logickým vyústěním, ale pro nás vlastně krásným výsledkem,“ shrnul po zápase Ondřej.

V odvetě ale Hanačky vypadly z role. Přestaly běhat a začaly hrát tak, jak jsou zvyklé z moravské části soutěže, kde je k pohybu nic nenutí. Přidaly se psychické výkyvy, nedisciplinovanost, a nakonec z toho byla prohra 0:9. „Velice mě potěšil výkon střídající gólmanky Stelly Bohaté, která ve svém křtu za dorostenky předváděla vynikající zákroky a zabránila ostudné dvojciferné nadílce,“ chválil Čoček.

Následoval třetí duel, tentokrát proti domácímu Liberci. Bohužel v něm ale pokračovaly „nevýkony“ z pátku. Opět chyběl pohyb, vznikala špatná komunikace a tragické přebírání hráček v obraně, střelba byla nulová. Liberec dostával Hanačky svou rychlostí pod tlak. „My prostě neumíme v rychlosti myslet, natož zpracovat míček, a už vůbec ne konstruktivně přihrát. S tím, co jsme předváděli bychom možná uspěli před deseti, osmi lety, ale dívčí florbal se neskutečně posunul a zrychlil. Co nám tehdy stačilo na špičku, dnes nemůže stačit ani na průměr! Debakl 9:0 mě netěšil, ještě před sezonou jsme s Libercem odehráli vyrovnanou přípravu,“ dal na sobě znát zklamání trenér.

Následoval tedy duel o sedmé místo, a to proti Hradci Králové. Před zápasem měl trenér s hráčkami velmi důrazný rozhovor. Rozhodl se stáhnout sestavu na dvě lajny. Olomouc měla celou základní hrací dobu výraznou převahu, což naznačil i počet střel (18:6), jenže produktivita byla bohužel opět špatná.

Při vedení pouze 1:0 stačila soupeři jediná kloudná individuální akce k vyrovnání, Hanačky naopak nedokázaly proměnit ani vyložené šance do prázdné branky. V prodloužení střelecké trápení pokračovalo. Hradec se nikam nehnal. V nájezdech potom vynikla jeho brankářka, která si vychutnala olomoucké střelkyně, zatímco všechny protivnice naopak uspěly.

„Osmé místo z MČR se možná může jevit jako zklamání, pro nás byl ale zázrak už postup. Měli jsme možnost konfrontace s republikovou špičkou a hráčky poznaly, jak daleko nám hlavně pražské kluby utekly. Je to pro nás varování do nejbližších let, protože co nevidět se to zákonitě projeví v Extralize. Musíme už od nejmladších kategorií klást důraz na pohyb, bezchybné ovládání míčku, zpracování přihrávky, a to vše v maximální rychlosti. Nesmíme se spokojit s tím, že nám nejmladší kategorie vyhrávají, musíme zrychlit! Ideálně se od přípravek zaměřit na atletickou přípravu, inspiraci můžeme hledat ve Švédsku, Finsku, ale dnes už i na Chodově, Bohemce a Tatranu,“ vysvětlil trenér.

Dále zhodnotil individuální výkony. „Výborně se prezentovaly obě naše gólmanky, na drobné chyby mají plné právo a věřím, že dorostou ve špičkové brankářky. V poli máme několik talentovaných hráček, bohužel náš kádr je strašně úzký. Chyběla nám jen nemocná Sofča Zaoralová a holky z Prostějova, které za nás ale MČR hrát nemohly. Ostatní týmy dělaly výběr těch nejlepších, my byli rádi, že je nás 15. Z koho mám ale velkou radost, to je Lucka Zaoralová, která si velmi důrazně řekla o místo v juniorské repre, k čemuž jí moc gratuluji!“

„Z MČR dorostenek si musíme přenést co nejvíce poznatků do přípravy na nadcházející sezonu juniorek, jádro týmu tvoří základ i toho juniorského a myslím, že máme na čem stavět. Holky se zkušenostmi z juniorské ligy se dokázaly prosadit vždy alespoň v některých úsecích hry a pokud budou poctivě makat, mají šanci v juniorkách uspět,“ nastínil.

Z pozitivních aspektů se dále přesunul k věcem, které ho naopak mrzely. „Všechny týmy přijely podpořit desítky diváků, nejen rodiče, ale i hráčky elitních kategorií se svými trenéry, realizačními týmy a vedením. Z Olomouce dorazily mimo našich pěti řidičů dvě rodiny. To zamrzí, zvlášť když Ostravě nebo Brnu fandily desítky fanoušků. Pořád se ptám, co naši rodiče od florbalu čekají? Co víc může v dané kategorii být, než MČR? Vidět dceru, sestru, vnučku hrát na MČR je ze sportovního hlediska nejvíc, nic vyššího už není,“ smutnil.