Poprvé v historii FBS Olomouc se juniorskému týmu podařilo postoupit do nejvyšší soutěže, CE ligy juniorů. Jak velký úspěch to je nejen pro juniorský tým, ale i pro celý klub?

Je to rozhodně velký úspěch pro celý klub. My jsme někde na hranici středního a velkého klubu, a je tak pro nás stále důležité zapíchnout špendlík na mapu těch největších organizací v rámci juniorské ligy, abychom se mohli poměřovat s těmi největšími a nejlepšími, jako je třeba Tatran, Sparta, Boleslav a podobně. Chceme, aby se naši mládežníci potkávali s těmi nejlepšími a mohli sbírat důležité zkušenosti. Zároveň je ale naším cílem i to, abychom v takových soutěžích byli konkurenceschopní. Nechceme, abychom tam pouze byli jako účastníci, ale abychom se ostatním týmům mohli rovnat a abychom je mohli porážet. Opakuji, je to velký úspěch pro hráče i celý klub.

Po posledním kvalifikačním zápase jsi zmiňoval, že se s vámi moc nepočítalo, že byste se dokázali kvalifikovat. Přiblížil bys to?

Jasně. Už loni jsme měli postupové ambice, ale vlastně jsme na to nebyli připraveni. Ať už já z pozice trenéra, tak i tým, a loňskou kvalifikaci jsme nezvládli. Český florbalový rybníček je malý, člověk dostane spoustu informací z ostatních klubů. Tak jsme vnímali různá prohlášení, třeba od Gulliverů nebo Ostravy, že si to jdou rozdat mezi sebou.

S blížící se kvalifikací jsem cítil stále větší sílu našeho mančaftu, byl jsem přesvědčen o tom, že na ty týmy herně máme. Měl jsem obavy možná z intenzity hry. Ale troufnu si říct, že jsme schopni se tomuto tempu vyrovnat. A myslím si, že florbalově jsme v celé kvalifikační skupiny byli úplně nejdál.

Slyšel jsi, že si pro to jdou jiné týmy. Bylo to pak velké zadostiučinění, když jste to nakonec byli právě vy, kdo z šesti zápasů vyhrál všechny, neztratil ani bod a postoupil s předstihem z prvního místa?

Určitě ano. Ale myslím si, že to bylo naprosto zasloužené, herně jsme byli lepší. Samozřejmě jsme měli občas hluché pasáže, ve kterých nám to nešlo, ale vždy jsme se dokázali zvednout, zápas případně otočit a dotáhnout.

Ono je to hrozně těžké, když už září rozhodne o tom, jestli budete hrát CE ligu nebo 1. ligu juniorů východ. Na hráče je to obrovský nápor, tlak na výsledek je už hned v září. Ale my jsme se s tím popasovali hodně dobře. Takže ano, je to pro nás určitě satisfakce, když jsme porazili juniorské výběry superligového týmu Ostravy a Gullivers, kteří loni hráli 1. ligu a jejichž juniorský výběr hlavně hrál CE ligu, ve které se celý rok mohl potkávat s topovými organizacemi, a měli tak určitou výhodu.

Co podle tebe bylo nejsilnější stránkou týmu? Něco, co vám třeba loni hlavně chybělo? Bylo to i o těch zkušenostech, které jste předtím neměli?

Svým způsobem asi pomohla i obměna týmu, hráči ročníku 08 zůstali a byli o rok zkušenější, ale k obměně došlo. Kádr máme silný na všech lajnách, není to u nás o tom, že bychom nasazovali jednu nebo dvě silné lajny a třetí by paběrkovala. Tým je silný ve všech třech, a tak třeba v zápase s Gullivery jsme si mohli dovolit některé lajny nasazovat na ty soupeřovy, aby nám to herně vyhovovalo.

Tým omladil, přišli tři noví hráči a ti mu dodali takový čerstvý vítr, novou energii. Od začátku jsme důvěřovali tomu, co chceme hrát, byli naprosto jednotní. A to je podle mě silná stránka, náš herní rukopis se nám do týmu podařilo propsat, dělali jsme ty věci vědomě. A to nám hrozně moc pomohlo proti soupeřům, kteří často vypadali, že se na nás nepřipravovali, nebo že na nás nedokážou zareagovat.

Možná to poznáte až v průběhu sezony, ale jak velký rozdíl vnímáš mezi CE ligou a 1. ligou juniorů, kterou jste hráli loni?

Jak říkáš, tak to hlavně asi poznáme až v průběhu. Teď to ale vnímám jako fakt velký rozdíl. Když se kouknu na složení mezi týmy východní skupiny 1. ligy a CE ligy, a vidím ty zápasy, které nás tady čekají, tak je ten rozdíl prostě obrovský. Samozřejmě očekávám utkání v mnohem větší intenzitě. Těším se na to a věřím, že se na nás týmy budou připravovat a budou schopné na nás reagovat. Pro mě i hráče je to velká výzva, abychom se taky během zápasu dokázali přizpůsobovat něčemu, co neznáme. Rozdíl bude rozhodně i v individuální kvalitě a celkově v kvalitě organizací a jejich přístupu k zápasům. Pro nás je to určitě velká výzva.

Po postupu v posledním týdnu kvalifikace následovala třítýdenní pauza. Byla nějaká oslava? A jak jste toto volno využili? Předpokládám, že asi pilováním a zdokonalováním se před tím, co vás v sezoně čeká…

S kluky jsme si to vlastně oslavili hned v sobotu, bezprostředně po tom momentu postupu. Pak měli kluci nějaké volno, takže si trochu mohli odpočinout. Tedy ti, kteří nehrají za muže. Ti, kteří ano, měli standardní režim. Pak jsme už nastoupili do standardního cyklu, vše jsme směřovali k tomu, abychom byli lepší a připraveni do CE ligy. Chtěli jsme zapracovat na aspektech, u kterých jsme cítili, že nás mohou limitovat a být překážkou. Intenzita, kondiční připravenost. Jak říkám, tohle bude výzva.

Je to asi i velký bonus pro mužské áčko, že? V Olomouci mladí hráči dostávají hodně šancí, junioři se zapojují do zápasů mužů. A teď budou mít ještě více zkušeností z nejkvalitnější ligy…

Určitě je to velký bonus, a to hlavně v rámci vyhranosti hráčů v těžkých zápasech. Budeme samozřejmě muset chytře rozdělovat zátěž mezi juniorskou a mužskou soutěží tak, aby to dávalo smysl. Chceme být úspěšní na obou frontách, a to samozřejmě bude těžké. Naši junioři mají i v mužském áčku důležité pozice. Budeme to muset dobře rozložit, abychom dokázali zvládat zápasy na obou frontách. Samozřejmě tím, že v juniorech máme kádr širší, tak mohou dostat prostor třeba i mladší hráči, kteří ho tolik nedostali v kvalifikaci, protože jiní kluci půjdou na áčko. Pro všechny je to vlastně velká příležitost, kterou věřím, že budou kluci chtít maximálně využít, aby se v těžkých zápasech vyhráli, měli minutáž velkou, a my z toho do budoucna mohli těžit.

Máš tam i nějakého soupeře, na kterého se vyloženě těšíš? Lukáš Kočiřík se před sezonou těšil u mužů na Královské Vinohrady…

Vlastně je jich asi víc a každý má nějaké své specifikum. Kdybych si měl vybrat, tak se moc těším na Tatran a Boleslav. Vidíme, co tyto týmy předvádějí v mužích. Jinak si ale hlavně přeji, abychom s každým chtěli hrát, abychom náš florbal nepřizpůsobovali soupeři a nebyli třeba jen pasivní, pasivně bránili a doufali v nějaký zázrak. To vůbec nechceme. Samozřejmě ideálně chceme soupeře porazit, chceme být nepříjemným týmem. Možná do té ligy jdeme v očích soupeřů jako outsider, možná s námi počítají jako se třemi povinnými body. A my jim tohle rozhodně nedáme zadarmo.

Závěrem bych chtěl ještě poděkovat hráčům za přístup a výkony. Rovněž celému klubu a všem, co se na tom podílí. Myslím si, že se můžeme těšit na topové zápasy, tak doufám, že na Čajkaréně uvidíme co nejvíc lidí, kteří nás přijdou podpořit, abychom se tady opravdu mohli cítit jako doma.