V historii mužské složky FBS Olomouc se žádnému týmu nepovedl větší úspěch než našim dorostencům v letošní sezoně. Není to tak dávno, kdy se Olomouc plácala v regionální 2. lize, nebo v lepším případě strachovala o udržení v celostátní 1. lize. Letošní dorostenci ukázali, že i na Hané se dá hrát velice kvalitní florbal a přední moravské kluby s Olomoucí musí počítat jako s kvalitním soupeřem. Na jednu stranu je předčasný konec pro nás velice hořký, protože po úspěšné základní části nám nebylo umožněno poměřit síly se soupeři v play-off. Na druhou stranu se teď, byť s hořkou příchutí ukončené sezony, můžeme pyšnit „konečným 6. místem“ v celé ČR, pokud budeme počítat kvalifikační body, o které se v košovém systému 1. ligy dorostenců hraje. 

V prvé řadě bych rád na pravou míru uvedl důvody letošního úspěchu. Ročník 2003 okolo Bernarda, Kotka, Mynáře, Trpišovského, Kopeckého a Kvapila v bráně, se v našem klubu zkrátka povedl a za vším stojí trenér, který tuto generaci vychoval, Pavel Zehnula. Právě on má na letošním úspěchu lví podíl, protože vychoval skvělé hráče, ze kterých už nebylo tak těžké složit tým. Mrzet nás může fakt, že z tohoto silného ročníku skončili hráči jako Doubravský, Weisse, nebo v letošní sezoně Soušek, na druhou stranu již před minulou sezónou posílili tým svým příchodem Vybíral a Mádr. U ročníku 2004 to nikdy v našem klubu slavné nebylo a letos z odchovanců pravidelně nastupoval pouze Waic a v bráně Navrátil. Dalším člověkem, za kterým stojí letošní olomoucký úspěch je i Leopold Čížek, který v Uničově vychoval Mikulíka a Vachutku. Oba byli základním stavebním kamenem letošního týmu dorostenců a juniorů a bez nich by to letos bylo daleko těžší. Zároveň jsem velice rád, že stabilně za dorostence nastupovali i starší žáci ročníku 2005 Štrbák, Jelínek, někdy i Ambrož a Kužel. Na posledním turnaji dostal šanci i Náplava. Všichni starší žáci ukázali, že se s nimi musí počítat a byli pro tým velkou posilou. Velký podíl na úspěchu má i Lukáš Kočiřík, který trénoval juniory a dvou tréninků týdně pod jeho vedením se dorostenci účastnili. Díky jeho tréninkům byl zajištěn kvalitní rozvoj hráčů.

V druhé řadě chci popsat průběh celé sezony. Letní přípravu absolvoval tým ještě pod vedením hlavního trenéra a šéftrenéra Daniela Svěcha, který v srpnu byl výkonným výborem vyhozen z oddílu. Na pozici šéftrenéra nastoupil Pavel Hausner a dorostence jsem měl dočasně převzít, než se najde adekvátní náhrada. Ta se nenašla, a tak jsem tým odkoučoval do konce sezony. Byť to bylo časově náročné, tak toho rozhodně nelituji. Asistentem mi byl spoluhráč z mužů A Bohdan Kopelec a jsem rád, že se vytvořilo spolehlivé trenérské duo. 

Sezona tedy začala v září a v plánu bylo 20 zápasů v 10 hracích dnech. Jen systém byl jiný než v loňských ročnících. Český florbal se rozhodl pro košový systém. Soutěž byla doplněna ze 44 na 50 družstev a bylo vytvořeno 5 skupin po 10 účastnících. Negativem pro nás je, že jsme přišli o měření sil s jihomoravskými celky. Na druhou stranu po roční zkušenosti s košovým systémem bych neměnil. Jednoznačně to má smysl a je to mnohem lepší než dlouhodobá soutěž. 

Cíl jsme si s hráči zvolili před startem sezony jednoduchý: Držet se v 1. koši a v případě sestupu se hned vrátit do 1. koše. Vzhledem k tomu, že ani jednou dorostenci Olomouce nespadli do 2. koše, hodnotíme sezonu jednoznačně úspěšně. Na druhou stranu dvakrát jsme se v prvním koši udrželi tzv. „zuby, nehty“.

Skvělým příslibem do budoucna je i zápasová bilance s našimi soupeři. Jediné Vítkovice měly s námi lepší bilanci, jelikož tomuto celku jsme 3x podlehli a jednou na něj vyzráli. Objektivně musím přiznat, že Vítkovice jsou prostě nejlepší, byť jsou v tabulce za námi kvůli jednomu sestupu do 2. koše. První Ostravu jsme dokázali třikrát porazit, jednou jsme podlehli a v posledním případě se body dělily, což můžeme také brát jako skvělý úspěch, protože pár let zpátky končily takové zápasy o 10 gólů pro FBC a teď je porážíme. Pozitivní bilanci pak máme s každým dalším soupeřem a hodnotit můžeme jen dílčí neúspěchy. Mezi ty patří nečekaná domácí prohra se Zlínem a s odstupem času tak můžeme hodnotit i první turnaj, kde jsme jen remizovali s Havířovem a Otrokovicemi. Oba soupeře jsme pak ve zbytku sezony poráželi a Otrokovice dokonce rozdílem třídy (9:1).

Hráči se, až na pár zápasů, prezentovali dobrou předvedenou hrou. Statistika nám však trochu otevře oči ohledně počtu vstřelených branek, který jsme měli 3. nejnižší (117), ale zároveň pochválí naši obranu, která byla za Vítkovicemi druhá nejlepší (jen 94 obdržených branek). Naprosto tragickou jsme měli přesilovku (4. nejhorší, s úspěšností 24 %), ale zase nejlepší oslabení ligy (87 %). Statistika nám tak potvrzuje stejná fakta, která v Olomouci panovala již za doby Lukáše Rubína. Máme skvělou obranu, ale moc gólů nedáváme. Naštěstí základní pravidlo „dát více gólů, než soupeř“ se nám většinou dařilo.