Pojďme na to postupně. Nejdříve výhra nad Jičínem. Jaké bylo vrátit se na palubovku po takové době?

Všechny jsme na to dlouho čekaly. Nejhorší byla taková ta nejistota, jestli se bude, nebo nebude hrát.  Jičín je pro mě osobně hodně nevyzpytatelný soupeř. Rozhodla hlavně druhá třetina a taky to, že jsme dokázaly rychle odpovědět na první gól dvěma trefami a dostaly jsme se tak do vedení.

Dokázaly jste odskočit až na 1:6, ale stejně přišlo ke konci utkání lehké drama místo kontroly utkání…

To je prostě Jičín, tak je to vždycky (smích). Já nevím proč, ale ony vždycky začnou hrát až posledních deset minut. Nedokážu říct, čím by to jinak mohlo být.  Stalo se nám to i doma, když na konci taky daly několik gólů a my jsme se ještě nakonec bály o výsledek.

Pak přišel jasný zápas proti Tatranu, přitom v záři šlo o celkem vyrovnané utkání. V čem vás Tatran tentokrát o tolik převyšoval?

Hrály důrazněji, sebevědoměji. Myslím si, že mluvím za všechny, když řeknu, že jsme se bály cokoliv na hřišti udělat. Díky naší brankářce jsme prohrály „jenom“ 0:11. I pro naše obránce to byl těžký zápas. Celých šedesát minut nás hráčky Tatranu napadaly, což mě překvapilo, protože se to v dřívějších zápasech nestávalo. Moc jsme nevěděly jak na ně, bylo to takové bezradné.

Takže jste nedokázaly zareagovat na jejich novou taktiku?

Dokonce jsme s nimi ani nestíhaly běhat. Musím uznat, že byl Tatran v zápase úplně někde jinde než my. Musíme potrénovat kondici, víc si věřit a nebát se zkusit něco udělat s míčkem. Když se budeme bát, neuděláme nic.

Bojovné utkání proti Židenicím nakonec rozhodla Eva Barvíková až v prodloužení. Opět jste ale přišly o vedení 3:1. Co se stalo tam?

Tohle byl trochu jiný zápas než s Jičínem. Židenice jsou soupeř, se kterým se přetahujeme o vedení vždycky. Trošku nás uklidnilo, když jsme daly první gól, pak jsme vedly už 3:1, ale přišlo i nějaké zranění a my jsme hrály na dva útoky. Docházely síly, taky jsme si asi myslely, že takových stav už nějak uhrajeme, ale Židenice ukázaly, že umí vyrovnat. Jsem ráda, že jsme to rychle ukončily a nemusely jsme jít na nájezdy (smích). Je ale škoda ztraceného bodu.

Radek Řehák o tom mluvil i po nedělním zápase. Podle něj, je potřeba zápasy dohrávat zkušeněji. Může to být třeba i ztrátou koncentrace?

Z mého pohledu je to tak, že když vedeme a nemusíme dát gól, tak se přestáváme soustředit na koncovky a pak neproměňujeme šance. To je to hlavní. Musíme pořád chtít dávat branky a nevystačit si s jednobrankovým náskokem. Židenice ale taky hru ve třetí třetině srovnaly a dotáhly se na nás.

Proti Židenicím se i poprvé trefila Tamara Hašová, jako nová posila. Jak hodnotíš jako kapitánka nové posily?

Určitě kladně. Radka (Rennerová), která hraje v obraně, je rychlá a nebojí se. Ještě pár tréninků a zápasů a bude patřit ke stabilním hráčkám Olomouce. Tamča je za mě velmi zkušená hráčka a líbí se mi na ní, že nic nevypustí, hraje naplno. Je velkým přínosem.

Po prvním gólu jsi jí tradičně utíkala schovat míček. Má ho doma?

No tak to nevím (smích). Někomu jsem ho předala, ale nevím, kde nakonec skončil.

Pak vás v neděli čekal tým Bulldogs z Brna, místo prvních Vítkovic. Byla taková změna na poslední chvíli nějakou komplikací?

Komplikací bych to určitě nenazvala. Já si samozřejmě raději zahraju proti Brnu, než proti Vítkovicím (smích).  

Jak jsi obecně spokojená s restartem ligy?

Výsledkově jsme spokojení. Ze čtyř zápasů tři výhry, v tabulce jsme šestí. Je náročné hrát v sobotu i neděli, ale myslím si, že se to dá zvládat. Nejhorší bylo, když jsme trénovaly v prosinci, a ještě jsme nevěděly, jestli se bude hrát. Nemáš prostě před sebou ten cíl toho zápasu. Pak je těžké se namotivovat.

Je tato forma víkendových zápasů náročnější než běžná sezona?

Určitě je to náročnější. Ale všichni máme stejné podmínky, takže není na místě se na to vymlouvat.

O víkendu bylo volno. Jsi spíš ráda za pauzu, nebo bys raději hrála?

Musím říct, že jsem byla docela překvapená, že je pauza (smích). Určitě jsem jí uvítala, ale nemůžu říct, že jsem ji potřebovala nebo jsem se na ni nějak těšila. Nevidím v tom žádnou výhodu ani nevýhodu.

Jak vidíš následující utkání? Panthers Praha i Kunratice jsou momentálně v tabulce v blízkosti FBS.

S Pantherkama venku to bude těžké. Cesta do Prahy a všechny věci okolo…určitě se budeme snažit vzít jim nějaké body. Samozřejmě jdeme do každého zápasu, že chceme vyhrát. Výhra je reálná, musíme si ale zápas pohlídat od začátku, a dát si pozor na zkušené hráčky, které rozhodují zápasy.

A Kunratice?

To jsem sama zvědavá. Tým je dost obměněný a výsledkově na tom nejsou vůbec zle. Docela se na to těším. (fv)