Čeká vás se staršími žákyněmi turnaj v Brně. Jedete tam jenom s touto kategorií?

Ano, na Open Game 2021 jedeme za ženskou sekci. Já mám na starosti starší žákyně a kolega Ondra Čoček dorostenky. Je potřeba říci, že realizační kádr je širší o Jirku Hlaviznu, který nám poskytuje logistické služby a pomáhá s organizací.

Kolik hráček dostane šanci na turnaj vyrazit?

Mimo dvě pětky starších žákyň dostane šanci i celá jedna pětka talentovaných mladších žákyň. Celkem máme v plánu vyzkoušet 15 hráček a jednoho gólmana.

Máte už s takovými turnaji zkušenosti z minulosti?

Řekl bych, že pár desítek turnajů jsem již absolvoval, takže mám docela jasnou představu, co hráčky potřebují. A to včetně zázemí, stravy, odpočinku. Víme, že turnaj je vždy dlouhý a náročný a v posledních letech se přihlášené týmy prezentují výbornou připraveností, jak herní tak kondiční.  Letos to bude o to složitější, že „covidové“ prázdniny celou přípravu podstatně narušily a my začínáme trénovat naostro až v těchto dnech.

Co od turnaje v Brně očekáváte?

Jsme sportovní klub, takže cíle jsou primárně sportovní. Nicméně jsme realisté a budeme rádi za každé povedené utkání. Z přihlášených družstev je zřejmé, že zájem je obrovský a jsou zde velmi kvalitní a zvučné týmy, takže každé utkání bude těžké. Chtěli bychom se samozřejmě probojovat co nejvýše, ale jak říkám, kvalita týmů je zde značná.

Máte nějaké dílčí cíle?

Co se týče dílčích cílů, tak bychom chtěli stmelit kolektiv a nastartovat opět florbalové myšlení. A v neposlední řadě se připravit nadcházející sezonu. Bude to takový postcovidový test, jak na tom vlastně jsme a obraz toho, co jsme během této zvláštní doby zanedbali, a co se nám naopak povedlo.

Jaké jsou ambice pro tento turnaj?

Slovo ambice nemám rád. Jedeme si turnaj užít, zahrát si florbal. Hráčky určitě nebudou chtít dát svoji kůži zadarmo. Jak jsem odpovídal již před chvílí, každé povedené utkání bude přínosem do další sezony. Letos opravdu nemáme ambice na medailové pozice, ale turnaj je dlouhý a o překvapení nemusí být nouze. Takže kdyby „to cinklo“, bude to veliká odměna pro hráčky za jejich celoroční úsilí a za to, že u florbalu vydržely.

Obrázek 1: Tým vedený Martinem Pejzlem se raduje z vítězství na PFC.
Obrázek 1: Tým vedený Martinem Pejzlem se raduje z vítězství na PFC.

Vrátím se ještě k loňskému ročníku. Jak hodně byl pro vás složitý s ohledem na pandemii?

Loňský ročník vlastně ani nebyl, odehráli jsme všeho všudy pár utkání a pak nastaly proti epidemiologická opatření a bylo po něm. Bohužel, měli jsme našlápnuto hodně vysoko, ale pandemie to vyřešila trošku jinak. Exkluzivní ročník hráček přišel o olympiádu i výběry, a tak jim zůstal jen trénink a víra, že se to snad někdy zlepší. No a po roce můžeme začít znovu. 


Zaznamenal jste nárůst hráček v kádru, které i díky této situaci skončily?

Ženský florbal je specifický v několika směrech. I když se jedná pořád o kolektivní sport, tak bych řekl, že je ten ženský více „kolektivní“. Bohužel jsme zaznamenali, že pár hráček skončilo, a to především díky zpřetrhaným sociálním vazbám a také lákavé možnosti vynechat třikrát týdně dril, tedy námahu, která vždy znamenala v konečné podobě nějaký benefit (vítězství, fyzička, kamarádství, pocit dobře odvedené práce). Některé hráčky nám během covidu přeběhly k individuálnímu sportu, nebo skončily a začaly se věnovat buď jiným sportům, nebo prostě „životu“. Věk starší žákyně je velmi problematický a v tomto věku vždy končí určité procento hráček, které se dál chce věnovat něčemu jinému, ať jde o sport, školu či kulturu. V době pandemie je velmi složité působit na hráčky přes různé sociální sítě. Lepší je vždy osobní kontakt, který byl velmi narušen.

Jak vnímáte tu dlouhou pauzu bez tréninků?

Abych pravdu řekl, tak byla dosti devastující. I když se hráčky mohly připravovat individuálně a tréninky jim byly předkládány, tak je to přeci jenom kolektivní sport, kde nezáleží jen na individuálních schopnostech a dovednostech, ale také na kolektivu jako takovém, se vším všudy. Ostatně nám chyběla zpětná vazba, která je pro trenéra v podstatě nejdůležitějším kontrolním mechanismem.

Někteří z vašich kolegů si myslí, že pokud se hráči (nebo hráčky) připravovali individuálně po celou dobu, tak jim tato situace výrazně neuškodila. Vnímáte to stejně?

Ne, já to vnímám trošku jinak. Florbal je kolektivní sport a v ženském pojetí hodně záleží právě na kolektivnosti. Ano, individuální příprava - florbalová i kondiční je základ, florbalová vybavenost hráček je velmi důležitá. Nicméně škoda na sociálním kontaktu, kterou pandemie sebou přinesla, je velmi výrazná. Budeme se muset s tímto faktorem smířit a začít budovat vše znovu. Pevně věřím, že se nám to povede a navážeme na kvalitní práci z let minulých.

Nyní už trénujete klasicky?

Ano, rozvolnění nám umožnilo se v posledním týdnu vrátit k ročnímu tréninkovému plánu, i když velmi výrazně narušenému. Takže máme do konce června dvakrát halu a jsme rádi, že můžeme již normálně trénovat. Je potřeba říci, že počet hráček je poněkud menší, než před začátkem pandemie a úbytek se pohybuje okolo dvaceti procent.

Jak probíhá letní příprava starších žákyň? Liší se v něčem oproti minulým rokům?

Ne neliší, jen tím, že do konce června máme ještě haly. To v předchozích letech nebylo, sezóna končila někdy v polovině května a poté započala kondiční příprava na sezónu novou. Letos to bude trochu posunuté, ale věřím, že se na nový ročník připravíme stejně dobře, jako tomu bývalo před covidovým obdobím. O prázdninách máme letní soustředění v Jeseníku, poté několik přípravných zápasů. A potom již bude snad, pevně věřím, začátek další florbalové sezony.

Jaké jsou vaše vyhlídky a cíle směrem k následující sezóně?

Máme skromné přání - zahrát si florbal. Věříme, že se již nevrátí období zavřených hal a nemožnosti si poměřit síly, jelikož jenom trénink nestačí a je potřeba si tréninkové výsledky ověřit také v praxi. V sezóně 2021/2022 bychom opět chtěli být mezi nejlepšími mládežnickými celky ČR, jako tomu bývalo v minulých letech a pevně věříme, že tomu tak i bude. Uděláme pro to maximum.