V základní skupině jste skončili na třetím místě. Brali jste po jedné výhře, prohře i remíze. Jak skupinu hodnotíš?

V Praze jsme se dostali do nejtěžší možné skupiny, neměli jsme žádného soupeře, který by nebyl schopen hrát otevřený florbal. Chodov patří dlouhodobě mezi špičku nejen dívčího a ženského florbalu, Bohemka rovněž. S družstvem Klatov jsme nikdy nehráli, ale věděli jsme, že v minulosti bojovalo na Prague Games o nejvyšší příčky. Takže maximální spokojenost. Odehráli jsme tři velice vyrovnaná a kvalitní utkání, ve kterých se holky mohly posunout ve svých florbalových dovednostech o kus dopředu.

S Bohemians jste se utkali v Brně a nyní i zde. A utkání opět dopadlo remízou. Byly tyto zápasy totožné?

Zápasy s Bohemkou jsou vždy vypjaté. Nepamatuji si, že by za posledních pět let skončil náš vzájemný souboj nějakým jednoznačným vítězstvím. Škoda, že na Hamr, kde jsme letošní PG odehráli, nesměli diváci. Tradičně bývá vyhrocené nejen vzájemné utkání na hřišti, ale i atmosféra v hledišti. Bohemians má jednu z nejlepších florbalových škol v ČR, vynikající trenéry s bohatými zkušenostmi ze zahraničí, máme se od nich pořád co učit. Umí využít potenciál svých hráček a mají výbornou přípravu na každý zápas. Jsem rád, že se nám daří hrát s Bohemkou vyrovnané zápasy a nedostáváme od nich „latu“, což je snad důkazem, že i my v FBS to děláme dobře (usmívá se).

Obrázek 1: Dorostenky na turnaji v Praze.
Obrázek 1: Dorostenky na turnaji v Praze.

Play-off začalo náramně. Osmifinále a čtvrtfinále s dvěma čistými konty a celkovým skóre 5:0. Jak zápasy probíhaly a v čem jste byli lepší, než soupeři (Kunratice a ZŠ Nemšová (SK))?

Upřímně, když jsme prohráli zápas ve skupině s Chodovem, měl jsem z dalšího postupu v play-off docela obavy. Po těžké skupině nás čekal ještě těžší pavouk vyřazovacích bojů. Kunratice jsou strašně nepříjemný soupeř, hráli jsme s nimi tuším předloni na MČR, mají docela urostlé hráčky, dobré krytí míčku a střílí z každé pozice. My se mohli opřít o vynikající výkon obou našich gólmanek, ostatně jako v každém našem zápase. Musím říct, že se málokdy podaří, aby obě brankářky podávaly na celém turnaji tak suverénní výkon, bez výraznějších chyb. Na Kunratice jsme se docela důkladně připravovali, viděl jsem několik jejich zápasů, na videu jsem si je pouštěl skoro do rána…

A Nemšová? To je skvostný soupeř, pro mě jednoznačně favorit celého turnaje, který měl jen smůlu, že narazil na nás. Chtěl bych je potkat ve finále na UNYP aréně, před plnou tribunou. Jejich hra je úžasná, založení útoku a přechod přes polovinu na dva – tři doteky, orientace na hřišti… To je soupeř, se kterým bych chtěl hrát každý měsíc v lize. Jejich hra je téměř dokonalou ukázkou moderního dívčího florbalu, kterou (bohužel) neprodukuje žádný tým u nás. V zápase jim trochu ublížilo mentální nastavení, hned na začátku se po pár tvrdých, ale za mě korektních soubojích začali trochu rozčilovat, jejich trenéři diskutovali s rozhodčím, my naopak striktně nabádali hráčky, aby se soustředily jen na hru a nevnímaly nic jiného. To se nám vyplatilo a v neskutečně těžkém zápase jsme vyhráli. Musím ale uznat, že se štěstím, soupeř dal dvě tyčky a naše brankářky vychytaly i nemožné.

Velká zkouška vás čekala v semifinále. Postavil se proti vám tým Black Angels. Ten nakonec vyhrál 4:3. Co rozhodlo v jeho prospěch? Jak těžký a kvalitní to byl soupeř?

V semifinále takového turnaje už není jiný, než těžký soupeř. S BA hrajeme rádi, holky se mezi sebou kamarádí, celý turnaj jsme si vzájemně fandili. Myslím, že povzbuzování děvčat z BA nám pomohlo dostat se až do semifinále a naopak. Byl to už čtvrtý vzájemný zápas během měsíce a půl, „Bleky“ (Black Angels – pozn.red.) jsme si pozvali i na náš domácí přípravný turnaj, takže jsme se mohli jen těžko něčím překvapit. Jim se to přesto podařilo, když se na jejich lavičku vedle několikanásobného mistra ČR Vládi Fuchse postavil mistr světa, účastník asi deseti mistrovství světa, světových her, bronzový medailista z Olympiády v Turíně a Pan hokejista – David Výborný, který má v BA dceru. Dalším faktorem, který rozhodl o vítězi bylo hřiště, které bylo malé, a to nám nevyhovuje. BA má přece jen mladší hráčky, kterým dělá standartní rozměr hřiště ještě trochu problém, což se ukázalo ve finále, ale nám stísněný prostor neumožnil hrát to, co bychom potřebovali. Měli jsme trochu nešťastný vstup do zápasu, dostali poměrně rychlé góly a hlavně, hráli tři oslabení! To je v semifinále vražedné, a i když jsme je ubránili, ztratili jsme drahocenný čas, který nám chyběl v závěru, kdy jsme Black Angels jednoznačně válcovali, snížili na rozdíl jednoho gólu. Ale šest ztracených minut je prostě moc. Oslabení i přesilovky jsme dlouhodobě trénovali, neměl jsem strach z toho, že bychom inkasovali, ale zbytečná oslabení pramenící víceméně z únavy mě mrzela a stála nás zlato.

Minule jsi mi prozradil, že tyto turnaje nevnímáš jako hon za úspěchy, ale spíš jako načerpání nových zkušeností. Přece jen ale třetí místo a bronzová medaile nakonec velkým úspěchem je, nebo ne?

Je i není. Jak jsem už naznačil, nebýt zbytečného zaváhání s Black Angels, mohli jsme mít zlato. Jsem přesvědčený o tom, že Brno bychom ve finále porazili. Tohle družstvo má na více, než vozit bronzové medaile, ale potřebovali bychom víc takových turnajů a zápasů, jako byl letošní PG. Chybí nám taky mezinárodní srovnání, na tom budeme muset s vedením zapracovat. Chtěl bych v letošní sezoně určitě odehrát alespoň dva až tři zápasy se zahraničními celky a když to půjde, zúčastnit se turnaje ve Švédsku, Finsku, nebo Švýcarsku. Už minule jsem říkal, že každý postup v pavouku turnaje nám dává možnost odehrát další kvalitní zápas, ve kterém se můžeme všichni učit a posouvat. Proto je pro nás ideální hrát finále (usmívá se). Holky určitě vnímají medaili jako úspěch, spousta z nich má doma věšáky slávy, kde si své úspěchy vystavují, ale zároveň ví, že medaile nejsou všechno…

Po Hummelu jsi mi říkal, že jsi byl zklamaný z kvality soupeřů a toho, jak šla úroveň dívčího florbalu dolů. Byla kvalita týmů i na tomto turnaji špatná? Máš z nynější úrovně dívčího florbalu pořád stejné pocity?

Ano, můj názor na úroveň dívčího a ženského florbalu se ani po výborně obsazeném Prague Games moc nezměnil. Srovnám-li nasazení, dovednosti, tempo chlapeckých a dívčích zápasů, nemůžu svůj názor měnit. Nevidím důvod, proč by holky nemohly hrát rychleji, nahrávat si přesněji, vracet se do obrany po ztrátě míčku sprintem, a ne chůzí, a navíc kombinovat. Je jasné, že kluci budou vždycky rychlejší a tvrdší, ale myslím, že aktuální rozdíly jsou příliš velké a do očí bijící.

Co tě na turnaji překvapilo a co naopak zklamalo?

Klasická otázka. Zklamalo mě umístění zápasů dorostenek na zcela nevyhovující halu na Hamru. Rozměr hřiště ani povrch neodpovídají této kategorii, ale na druhou stranu, holky se musí naučit hrát za každých podmínek. S pořadateli jsme o problému s halou diskutovali a ti slíbili, že příští rok se pokusí najít jiné, vhodnější haly.

A překvapení? Ani ne tak pro mě, ale spíš pro holky byla přítomnost naší extraligové útočnice Barči Suchánkové u našeho družstva. Podařilo se nám domluvit, že mi bude dělat asistenta a myslím, že měla pro náš tým velký přínos. Dokázala holkám poradit jak přímo na zápase, tak při následných rozborech po utkání. Přece jen, hráčky jí v některých věcech věří víc než mě. Je pro ně ta, co hraje extraligu a zároveň není věkově tak vzdálená, že by k ní musely mít přehnaný respekt (nebo despekt?). Rád bych na pozici asistentky vystřídal víc našich extraligových hráček, které by do našeho družstva vnesly jiný pohled.

Zkusil bys oba turnaje srovnat mezi sebou?

Srovnávat tyto turnaje asi moc nejde. Prague Games je daleko kvalitněji obsazený, Brno zase lépe organizované a má asi i lepší atmosféru. PG se hrálo na příšerné hale, s malými hřišti, v Brně jsme hráli na krásných halách, ale sportovní úroveň byla rozhodně lepší v Praze.

Jaké je tvoje celkové hodnocení Prague Games 2021?

Díky výborným soupeřům, na které jsme narazili, hodnotím Prague Games po sportovní velice kladně. Už delší dobu ve mě dřímá myšlenka na uspořádání nějaké pravidelné neligové soutěže, jakési obdoby fotbalové „Ligy mistrů“, prostě takové české dívčí EFT, kde bychom se pravidelně potkávali s kvalitními soupeři. Prague Games mě v této myšlence utvrdilo, ale asi nebude snadné ji realizovat. S některými pražskými týmy jsem se už pokusil jednat, ale zrovna v Praze mají děvčata nabitý program, většina dorostenek už hraje i juniorskou nejvyšší soutěž, volný víkend se u nich hledá hůř, než nám. Mě ale nebaví pořád stejné zápasy s Vítkovicemi a Ostravou, které holky v nenutí k výraznějšímu pohybu, ani k hlubší florbalové myšlence.