Tome, společně se svými trenérskými kolegy a výběrem starších žáků, dorostenců a juniorů máš za sebou stáž ve finském klubu Era Viikingit. Jak to celé vzniklo?

Všechno je to díky loňskému angažování Honzy Pazdery v našem klubu. Nebýt jej, tak bychom určitě nikam nejeli. V létě jsme se bavili, jestli by tato varianta nebyla, když se vydal do Ery. Pak jsme situaci probrali s trenéry, nabídli akci hráčům a byli jsme až překvapeni, jaký byl o ni zájem. Rozhodli jsme se s trenéry nominovat nejlepší hráče napříč těmito třemi kategoriemi a pouze 2 hráči nominaci odmítli, navíc z pochopitelného důvodu, kterým jsou finance.

Kluci si vyzkoušeli finský florbal nejen v přátelácích s místními týmy, ale také přímo na trénincích. Jaké to pro ně bylo? Co je nejvíc překvapilo a v čem naopak překvapili oni Finy?

Pro kluky to byla skvělá zkušenost, když si mohli zatrénovat s nejlepšími vrstevníky ze země tisíců jezer. Přeci jen Era patří ve Finsku k absolutní špičce. Myslím, že kluci byli nejvíce překvapeni z tempa přihrávek a střelby. Finští hráči mají naprosto dokonale zvládnuté dovednosti v oblasti přihrávek a střelby. Naopak jsme určitě Finy překvapili, že ačkoli nemáme tak dobré skills jako oni, týmovým pojetím s nimi dokážeme hrát skoro vyrovnanou partii.

A je něco, co překvapilo přímo tebe?

Nejvíc jsem byl překvapen z přístupu finských hráčů k samotnému tréninku. U nás je již celkem zvykem, že součástí tréninku je warm-up, hlavní část a cool-down. Myslím, že všem třem částem tréninkové jednotky se věnujeme se stejným důrazem, kdežto ve Finsku mají buďto rozběhání v hale, jak jsme na něj zvyklí, nebo se rozběhávají venku třeba 40 minut před startem hlavní části. Velmi vtipný je naopak cool-down, kde je ve Finsku zvykem si dát 4 kolečka zakončená sprintem a o nějakém protahování, kompenzaci, či práci s rollerem není řeč. Každopádně samotné tempo tréninku bylo na absolutně jiné úrovni, než jsem viděl kdekoli v Česku.

Co z toho bys chtěl přenést do tréninkové praxe v FBS?

Do praxe bych velmi rád převedl právě zmíněné dovednosti, které se týkají zejména přihrávky a jejího zpracování.

Inspirovali jste i vy něčím své finské kolegy?

Bude to znít velice komicky, ale ano. U nás jsme zvyklí pracovat s rollerem, což jsme v Eře u nikoho neviděli, dokud jsme nepřijeli my. Mohl bych zlepšovat PR našemu klubu, že jsme naučili Finy používat roller, ale po konzultaci s Honzou Pazderou mi bylo vysvětleno, že to už viděli u jiného finského týmu. Ale samozřejmě to nezní špatně, že začali používat rollery až na konci naší stáže.

O seveřanech je známo, že neřeší počasí a třeba rozcvičky jedou venku v podstatě za jakýchkoliv podmínek. Jak to vnímali naši kluci, kteří na to nejsou zvyklí?

Musím nesouhlasit, že by rozcvičky byly za každých podmínek. Někdy jsme se rozběhávali venku, někdy přímo v hale. Určitě byl ale neskutečný zážitek pro naše starší žáky, kteří po tréninku s Erou šli na takové kondiční vyklusání ven, kde běhali žabáky do kopce, sprinty apod. Celé toto vyklusání trvalo asi 40 minut. ????

Co se týče samotného sportovního zázemí, asi se moc srovnávat nedá. Podpora sportu v severských zemích je na zcela jiné úrovni než u nás. Přesto – je něco, co by se dalo z tohoto „materiálního“ hlediska uplatnit i u nás?

O tom bych se mohl bavit hodiny. Ve Finsku je to úplně jiný příběh. Era trénuje asi na třech hlavních sportovištích. Dovolím si popsat jedno z nich, kterým je Mosahali. Jedná se o sportovní komplex s halou na florbal a odhadem tak pro 250 diváků. Aby toho nebylo málo, tak přímo pod ní, v podstatě ve sklepě, je další tréninková hala se stejným rozměrem, ale nižším stropem, což u florbalu nevadí. Úplně mě fascinuje, jak ve Finsku přemýšlí nad sportovní infrastrukturou. Na jednom pozemku postavíte dvě haly rozměru 40x20 na sobě. U nás se takto bohužel nepřemýšlí. Jeden z ranních tréninků jsme měli u místního sportovního gymnázia. Představte si, že jste někde v parku nebo lese, kde není nic kromě školy a 10 sportovišť. Najdete tam halu na florbal, pak na házenou, 2 zimáky a pod tím je ještě posilovna s atletickou dráhou na 100 metrů. Prostě jiný svět.

Obávám se, že toto u nás aplikovat nejde. Další věc je propojení sportu a vzdělání. Ve Finsku je běžné, že mají dvakrát týdně ranní trénink na 8 hodin a do školy jdou až na 10, pouze na důležité předměty a od těch nedůležitých výchov jsou žáci zproštěni. Pak je velký rozdíl, pokud starší žák v ČR trénuje 5x týdně i s ranním tréninkem, nebo ve Finsku 7x týdně, pokud tam jsou 2 ranní tréninky.

Jaký byl samotný pobyt v Helsinkách? Stihli jste se podívat do města či okolí?

Ano prošli jsme se do města. Bylo super, že jsme viděli samotné centrum i přístav, kde dokonce došlo i k plavecké vložce. Ale zase nečekejte, že by Helsinky byly nějakým krásným přístavem, jako známe ve Středomoří. Město je relativně mladé, takže mnoho pamětihodností kromě jedné pravoslavné a jedné luteránské katedrály k vidění není. Zároveň jsme si zajeli na výlet do Lahti (asi 150 km severovýchodně), kde jsme viděli jedno z tisíců jezer a zašli jsme na zápas hokejové nejvyšší soutěže mezi Pelicans a TPS Turku.

Budou mít kluboví trenéři (a případně i rodiče), kteří s vámi nebyli ve Finsku, možnost poslechnout si nabyté informace na nějakých seminářích?

Ano, všichni trenéři klubu budou mít možnost se zúčastnit trenérské diskuze, kterou si s Danem Tichý a Honzou Kratochvilem připravujeme, aby se námi získané know-how dostalo všem trenérům, a mile rád povykládám rodičům všechny zážitky na Valné hromadě, která se koná v prosinci.