Na rozhovor si tě vybrali fanoušci na Instagramu. Pro myslíš, že si odhlasovali zrovna tebe?

Tak to nevím. Působím v FBS Olomouc už od svých šesti let a prakticky jsem vyrostl s florbalem. Znám tam dost lidí, to by mohl být důvod. Já nejsem úplně typ, který by potřeboval být středem pozornosti, ale nevadí mi to. Moji kamarádi se o hlasování dozvěděli, sdíleli ho, a to mi asi pomohlo k vítězství.

Už podle jména je zřejmé, že jsi synem člena výkonného výboru Petra Bernarda. Nesetkáváš se kritikou, nebo posměšky od spoluhráčů, protihráčů, fanoušků…?

Když jsem začínal s florbalem, tak táta trénoval. Tam byl ten kontakt mnohem více intenzivní. Ale táta je zrovna ten typ člověka, který mi nedává nic zadarmo a o to víc, že jsem jeho syn. Takže se vyvaroval přesně těmto řečem tím, že na mě byl důraznější a musel jsem si všechno zasloužit. Z vedení občas nějaký vtípek padne, ale není to nic hrozného nebo pravidelného.

Ať má přístup sebelepší, stále se mohou najít lidé, kteří tě budou popichovat…

Tohle se popravdě nestalo. V našem kolektivu je to fajn, kluci jsou v pohodě. Táta zastává takovou pozici ve vedení, kdy nezasahuje do tréninků a těchto věcí. Takže těch aspektů, které by mohlo ovlivnit, je úplné minimum. Pomáhá čistě s organizací klubu. Ty věci, co se týkají mě, neřeší on a naopak.

Když mluvíš o tom, že ti nedával nic zadarmo-měl jsi nějak intenzivnější trénink, nebo v čem to spočívalo?

Spíš jsem si nemohl moc vyskakovat, v týmu musela být morálka. V okamžiku, kdy bych něco nedělal poctivě, tak bych to okamžitě věděl (smích). Ale je to už hrozně dávno, bylo mi šest let. Rozhodně nikdo nemohl říct, že bych měl nějaká privilegia.

To táta tě dovedl k florbalu, nebo se on k němu dostal přes tebe?

Já jsem začínal pod panem Grabovským. Tehdy na tom nebyl klub nejlíp s trenéry. Můj táta ještě se s Vláďou Sofkou, který tam měl taky syna, se rozhodli, že chtějí pomoci klubu a začali trénovat. Byli amatéři, ale jak jsme byli malí, tak to byla spíše hra než tréninky. Myslím, že to zvládli dobře na to, že nevěděli, do čeho jdou.

A jak ses k florbalu dostal ty?

Zkoušel jsem hrát fotbal v Holici, kde jsem vydržel asi půl roku. Jednak mě to moc nebavilo a taky to prostředí nebylo nejlepší. S rodiči jsem řešil co dál, protože mám sport rád, ale nevěděl jsem, co bych konkrétně chtěl dělat. Tak jsem se rozhodl vyzkoušet florbal, protože to tehdy ještě nebyl známý sport. To všechno bylo v první třídě.

Hraješ od svých šesti let pouze v Olomouci. Neláká tě někdy změnit působiště?

Kdyby nějaká atraktivní nabídka byla, tak bych ji určitě zvažoval. Ale tento rok už se asi moc hrát nebude a příští rok budu maturovat, takže prioritní bude škola.

A nějaké nabídky byly?

Nabídky byly, spíše lokální, ale já jsem byl vždycky v Olomouci spokojený.

Odkud by taková nabídka musela přijít?

Asi Vítkovice, Hattrick, nebo něco takového. Muselo by jít spíše o extraligové kluby.

Připravuješ se nějak doma, když se teď nesmí hrát?

Doma cvičím. Jak jsem říkal, mám rád sport a když nemám pohyb, tak to není ono. Přes zimu cvičím doma, když je hezky, tak i chodím běhat, nebo jezdím na kole. Když to opatření dovolí, tak i chodím hrát fotbal s kamarády.

Nedávno jsem dělal rozhovor s tvým spoluhráčem Tomášem Skoupilem, který má jako mnoho jeho vrstevníků spíše trenérské ambice. Jak to vidíš s trénováním ty?

Já bych rozhodně chtěl hrát, víc mě to baví. Trénování by určitě byla nová zkušenost, bylo by to zas něco jiného. Ale uvidím, jak to půjde s vysokou školou. Budu se hlásit do Brna na ekonomku a studium bude mít přednost. Ale když budu mít čas, tak budu rád hrát florbal.

V sezoně 2018/19 jsi pravidelně nastupoval za dorost i juniory. Myslíš, že to pro tebe bylo nějak prospěšné?

Ten ročník byl super, sešli jsme se jako skvělá parta. Nebyl jsem tam jako jediný, dalo nám to spoustu zkušeností, juniorský florbal byl rychlejší než ten dorostenecký. Myslím, že jsme juniorům i pomohli. Dalo nám to všem hodně.

Nebylo to náročné?  

Časově určitě, ale zvládat se to dalo. Fyzicky občas taky, ale my kluci, co jsme jim chodili pomáhat, jsme nikdy s fyzičkou neměli problém.

V únoru loňského roku jste hráli proti Havířovu, kde jsi ostatně dal i hattrick, ale taky mě tam zaujal trest za nesportovního chování. Vzpomeneš si, co se tam stalo?

(smích) To bylo lehce kontroverzní. Soupeři spadla před naší bránou bota. Prostě jak běžel, tak mu vypadla. Já jsem hrál obranu a chtěl jsem mu ji hodit, nebo ji prostě někam odhodit, aby nezavazela ve hře. Za to jsem dostal dvouminutový trest. Prostě úplná hloupost. Naštěstí jsme vyhráli, takže to neoslabilo tým.

Chybí ti florbal?

Moc. Chybí mi kolektivní sport, ten kolektiv sám o sobě i pravidelné tréninky.

Bude to velký problém po návratu? Třeba co se týče sehranosti a tak?

Nebude to trvat jeden dva tréninky, ale ani dva měsíce. Řekl bych, že když se vrátíme ke stejnému systému, tak bude asi měsíc trvat, než to oprášíme. Ale už se na to moc těším, doufám, že budeme zase brzo hrát. (fv)