Před turnajem jste mi sdělil, že nemáte rád slovo ambice, že si turnaj jedete hlavně užít. Užili jste si ho tedy?

Pokud mohu hovořit za sebe, tak určitě ano. Po delší době se jednalo o soutěžní zápasy, ve kterých jsme si mohli změřit síly, a především ověřit, zda jsme neztratili nabyté dovednosti. Také jsem potkal pár „florbalových“ lidiček, takže o florbalová témata nebyla nouze. Prostě restart se vším všudy. Myslím, že si to užily i děvčata a na jejich obličejích to bylo vidět. Co víc si přát, něž spokojené hráčky a také rodiče.

V základní skupině jste skončili na druhém místě, a to pouze o skóre za Black Angels. Jak ji hodnotíte?

Přiznám se bez mučení, že z počátku jsem vůbec nevěděl, co bych měl od této herní skupiny poměrně silných florbalových družstev očekávat, zvláště po dlouhé hrací odmlce. Hned první zápas nás čekal neznámý tým, který se nakonec ukázal jako převlečený Chodov a Kunratice společně. Vstup do turnaje se nám povedl a z holek spadla tréma, což mělo za následek nastavení herní pohody. Zápas ve skupině s Black Angels jsme měli velmi dobře rozehraný, vedli jsme 3:1, nicméně nakonec z toho byla remíza 3:3, o které rozhodla naše nezkušenost, jak hrát závěr zápasu. Přeci jenom na turnaji jsme měli pouze jednu pětku, která měla zkušenost s pětkovým systémem a zbytek byla mladší děvčata, která však ukázala, že jsou velkou nadějí do budoucna. Závěrečný zápas s Panthers Praha již byl jen takovou třešničkou na dortu v základní skupině. Když se na to podívám zpětně, myslím si, že zápasy v naší skupině byly velmi kvalitní, zvláště pak zápas s Black Angels byl ozdobou skupinových zápasů.

První kolo play-off bylo poměrně jasnou záležitostí. FG Team jste porazili 5:1, což byl váš nejlepší výsledek na turnaji…

Víte, výsledek nikdy nemusí odpovídat poměru sil na hřišti a už vůbec ne kvalitě hry. PG Team byl opravdu silný soupeř, ale nám to tam padalo. Všechny zápasy ve skupině, ale i na celém turnaji byly o několika brankách, ne jako v mužské části, kde byly rozdíly i v desítkách branek. Mě spíše těší, že se nám nevytratil náš aktivní styl hry, který pro diváky musel být přitažlivý.

Obrázek 1: Starší žákyně na turnaji v Brně.
Obrázek 1: Starší žákyně na turnaji v Brně.

V semifinále jste narazili na Vítkovice. Ty jste nakonec přehráli 3:1. Jak velký to pro vás byl úspěch? Přeci jen florbalové Vítkovice jsou obecně ve florbalovém prostředí obrovský pojem… V čem jste byli lepší, než soupeř?

Zápasy s odvěkým soupeřem mají vždy takový jiný náboj. Děvčata se znají, a to nejenom jako hráčky. A tak je velmi složité je vždy motivovat a nabudit. V „meziskupině“ jsme ale s tímto týmem prohráli, a tak o motivaci nebyla nouze. Již v tomto zápase jsme „spálili“ tolik brankových příležitostí, že by to stačilo na celou sezonu. Věděli jsme, že Vítkovice hrají spíše na brejky, jelikož jejich počet hráček v družstvu ani moc neumožnoval hrát aktivní hru, a tak jsme se poučili z předchozího zápasu a také jsme je utahali. Musím přiznat, že mají vynikající brankářku, která pochytala vše, co se dalo. Relativně menší hřiště sice vyhovovalo soupeři, nám se ale podařilo několikrát přečíslit jejich obranu a využít tak této situace pro vstřelení tří branek. Vítkovice budou vždy pojem a jakýkoliv zápas s nimi je vždy zážitkem.

Ve finále jste se potkali s Black Angels. Ti vás nakonec porazili. Co rozhodlo v jejich prospěch? V čem byl zápas jiný, než ten ve skupině (3:3)?

Každý zápas je jiný, a to je na tom krásné. Finálový zápas obzvlášť. V prvním zápase ve skupině jsme vedli a byli nedaleko od překvapení (soupeř dotahoval z 1:3), v tomto zápase to bylo naopak. Co rozhodlo? Z mého pohledu to byla již výrazná únava, a to ne ze zápasů, ale z cestování po Brně. Udržet pozornost hráček 4 dny v kuse dá velkou práci. Je také nutné říct, že věkový rozdíl týmů byl očividný. Tým z Prahy stavěl na hráčkách ročníku 06. My jsme měli z šestek postavenou pouze první lajnu, zbytek byly ročníky 07, 08 a dokonce 09. Co se týká „florbalovosti“, týmy jsou v současné době vyrovnané a proto, jak říkám, rozhodla fyzička a silový florbal.

Před turnajem jste mi také sdělil, že jste realisté a budete spíše rádi za každý vyhraný zápas. Takže stříbrné medaile jsou ve finále naprosto parádním výsledkem, že?

Vůbec postup do finálových bojů byl pro nás velkým překvapením, a že to cinklo, to byla taková třešnička. Zahrát si finálový zápas je pro každou generaci velký zážitek. Je to pro holky velká odměna za to, jak k turnaji přistoupily a jak se dokázaly sehrát během dvou, tří tréninků.

Co vám turnaj ukázal? Vám jako trenérovi, i vám jako mužstvu.

To není úplně jednoduchá otázka. Pokud to má být z pozice trenéra, tak to, že děvčata opravdu poslouchala pokyny a byla je ve valné míře schopna přenést na hřiště. To je pozitivní z toho pohledu, že dokážeme mluvit stejným jazykem a že holky jsou schopny vstřebat informace a použít je na hřišti. Z pohledu družstva jako takového, že mladší holky dokázaly zapadnout do týmu a nechat si poradit od zkušenějších hráček. I když ne vše je tak růžové a dá to ještě hodně florbalové práce, abychom opět dosáhli úrovně před covidem. To, co mě ale těší a dává naději do budoucna je, že jsme nezapomněli hrát florbal a že děvčata mají obrovskou chuť hrát a dále se zlepšovat.

Ondřej Čoček mi po turnaji prozradil, že byl zklamaný z toho, jak šla úroveň dívčího florbalu neskutečně dolů. Vidíte to podobně, nebo jste jiného názoru?

Já bych nebyl tak pesimistický. Každá generace je jiná, máme tu slabší a silnější ročníky a také boom už není takový. Bohužel dívek, které by se všeobecně chtěly věnovat sportu a florbalu, tedy kolektivnímu sportu, je čím dál tím méně. Po covidovém období je úbytek okolo dvaceti procent, a to je znát. Odklon k individuálním sportům je znatelný. Bude strašně složité dostat se na počty, které byly před třemi či pěti lety. Tendence se bohužel jeví již delší dobu sestupná a tento trend již započal před covidem, takže covid to jen urychlil. Úroveň jde ruku v ruce s počty, to jsou spojené nádoby. Bohužel si myslím, a všichni se to bojí říkat nahlas, že ženský sport, a zvláště kolektivní je pro většinu diváků a sponzorů neatraktivní a tudíž jakási zátěž systému. Bohužel bez podpory z kompetentních míst se opětovného vzestupného trendu nedočkáme a bude to složitější, ale je to řešitelné. Jak jsem již řekl výše, bude to nějaký čas trvat a stát nás to nějaké úsilí navíc. Nicméně to určitě stojí za to, jelikož benefity se zdravého životního stylu jsou neoddiskutovatelné a radost dětí z pohybu je pro nás trenéry tou největší odměnou.

Obrázek 2: Starší žákyně na turnaji v Brně končí druhé.
Obrázek 2: Starší žákyně na turnaji v Brně končí druhé.

Jaké je vaše celkové hodnocení turnaje Hummel Open Game 2021?

Stříbrné (usmívá se). Ne vážně, po delší době se opět hrál florbal, a to je na tom to krásné. Vidět opět radost ze hry a chuť hrát a vyhrávat je pro nás, co se florbalem zabýváme delší dobu, opět pozitivním momentem, který dává smysl pokračovat v naší práci s děvčaty a vychovat další generaci, které nebude slovo sport cizí. A pokud mohu poděkovat všem organizátorům za krásně připravený turnaj v poměrně složitých podmínkách, tak pak smekám pomyslný klobouk.