Jak jste se dostal k trénování výběru dívčího výběru Olomouckého kraje na ODM?

Byl jsem osloven Olomouckým krajem a neváhal jsem. Na ODM jsem byl již dvakrát, v Brně a Liberci. A vždy to bylo super. Ženským florbalem, zvláště pak mládežnickým, se zabývám již více jak 12 let a myslím si, že nějaké zkušenosti s touto věkovou kategorii bych mohl mít. Jako asistenta jsem si vybral Ondru Čočka, který má také bohaté zkušenosti a vytvořili jsme dobrou trenérskou dvojku.

Přestože jak říkáte, zabýváte se ženským florbalem již dvanáct let a nějaké zkušenosti máte, bylo to pro vás i tak v něčem nové?
Přiznám se, že každá takováto akce, respektive turnaj, je vždy velkou výzvou a pokud je to ODM, tak dvojnásobnou. Každá olympiáda je jiná, a i ta v Olomouckém kraji toto pravidlo potvrdila. Na takovéto akci vždy získáte další zkušenosti. Pracujete s dětmi, které mají již své vlastní názory a zkušenosti a není to opravdu vždy jen o tom sportu.

Dokázal byste vypíchnout něco konkrétnějšího?

Moc mě nadchlo, že po večerech jsme měli možnost diskutovat s jinými trenéry z jiných sportů. Předávali jsme si zkušenosti a diskutovali o problémech. A věřte, že tohle je taky velký bonus, poznat i jiné sporty a jejich problémy. Většina zkušeností se totiž dá aplikovat i na florbal.

Jak probíhal výběr florbalistek a jak se vám s nimi spolupracovalo?

Musím říct, že vybrat z původních třiceti nominovaných dvanáct hráček a dvě brankářky je oříšek. Je to vždy o komunikaci s hráčkami, o poznání jejich osobnosti a samozřejmě i jejich kvalit. Je ale potřeba zmínit, že jen talent a sportovní nadání není všechno. Jelikož se jedná o týmový sport, je vždy důležitá chemie uvnitř týmu, a proto vybrat dokonalý tým je docela věda. Přiznávám, že jeden z velice těžkých okamžiku je rozhodnout o tom, kdo vlastně pojede, a těm „neúspěšným“ sdělit proč vlastně nebyly nominovány, i když jsou velmi šikovné. Při tomhle mě vždy bolí srdce. Co se týče spolupráce s hráčkami, tak všechny vnímaly to, co jim říkáme, snažily se plnit dané úkoly, a hlavně měly obrovskou chuť. Vždyť reprezentovat kraj je v tomto věku čest.


Jak se vám pozdával turnaj po stránce organizace?

Jako trenérovi mně asi nepřísluší to více hodnotit. Myslím si, že příprava takovéto akce stojí nemalé úsilí a samozřejmě i finance. Vždy se vše nepodaří tak, jak bychom si představovali. Když tady byl nějaký problém, byl spíše minoritní. Neohrozil průběh utkání či turnaje. Že byly fronty na jídlo či průchozí šatny, jsou opravdu jen malé problémy. Mrzí mě ale malá propagace florbalu jako takového. V Liberci bylo finále na ČT sport, nyní tam byl pouze minutový šot. Ale naopak zase byly online přenosy na sociálních sítích, takže zde šel vidět výrazný posun k lepšímu.

Takže vše bylo úplně v pořádku?

Myslím si, a to není prosím nic proti organizátorům, že to, že florbal byl „odsunut do Prostějova“ jednak nepřidalo na atraktivnosti, ale i ubralo možnost florbalistům a florbalistkám fandit ostatním sportům. Ráno jsme vyjeli do Prostějova a večer se vraceli zpět, takže fandit jiným sportovcům bylo skoro nemožné. Překvapilo nás taky, že se slibovalo, že by se uskutečnil výjezdní autobus na florbal z Olomouce pro fanoušky základních škol. Nic takového tam ale nebylo. Zároveň se hrálo na hale jedné školy v Prostějově, kde se ani žáci nepřišli podívat na tento sport. Ale jak říkám, co se týče sportovního pohledu, tak nemohu nic vytknout, jen kdyby bylo více diváků.

Váš tým, tedy dívčí výběr Olomouckého kraje skončil na prvním místě. To je fantastický úspěch, že?

Ano, již není možné dosáhnout ničeho lepšího. Ženský florbal Olomouckého kraje dokázal nemožné a po ODM v Liberci, kde dosáhl na stříbrné medaile potvrdil, že ta práce s mládeží má smysl. Je to jistá odměna nejen hráčkám, ale všem trenérům mládeže, kteří obětují svůj čas a snaží se vychovat nejenom kvalitní florbalisty a florbalistky, ale i mládež, která má zájem o sport, a tedy i aktivní životní styl. Tohle je investice do budoucna.

Našel byste něco, co přece jen nebylo na týmu ideální, přestože turnaj vyhrál?

Myslím si, že po úvodních zápasech by si na nás nikdo nevsadil ani pětník. Postoupili jsme s odřenýma ušima. Tohle byl asi zlomový okamžik. Bohužel musím přiznat, že jsme s hráčkami měli takový malý teambuilding, kde jsme si museli vyříkat některé věci a kupodivu to zafungovalo. Bylo to před utkáním s Prahou, se kterou jsme nakonec v základní části remizovali.

Jaké pozitiva a negativa si tedy může Olomoucký kraj z tohoto ročníku ODM odnést?

Tak to by snad byla otázka na vedení kraje, které určitě vyhodnotí vše proběhlé, naše připomínky a udělají sumárum, které posune olympiádu dále. Začal bych těmi negativy. Těch moc nebylo, krom těch front na jídlo a toho cestování do Prostějova a zpět snad nic výrazného. Pozitiva, ty ukáže čas, ale posunem bylo vysílání na soc. sítích a také skvělá atmosféra nejenom v olympijské vesnici, ale ve městě samotném, kde to olympiádou ten týden prostě žilo.

Ve srovnání s chlapci je výsledek dívek úplným kontrastem. Jak to, že jsou dívky oproti chlapcům v tomto kraji takto odskočené?

Víte, dívčí florbal je v podstatě tak trochu jiný sport. Ne že by děvčata v ruce nedržela florbalky, ale mentalita ženského sportu je prostě jiná. Ale teď vážně. Prosadit se v mužském florbale je velice obtížné, kvalita týmů je někde jinde a také chlapců je více, něco v poměru 3:1. Takže získat nějaký úspěch či vítezství je obtížnější. V žádném případě nechci shazovat naše kvality, ale tohle se opravdu těžko porovnává. Zároveň však chci říct, že je velice důležité se věnovat mládeži. To si myslím, že v Olomouckém kraji umíme a jsme tím docela známí, o čemž hovoří nedávné celostátní úspěchy dorostenek i juniorek.

Ukázal vám turnaj, na čem je potřeba nadále pracovat, nejen herně?

Určitě. Má to několik aspektů. Myslím, že takovýto úspěch by mohl od kraje přinést nějaké finance na rozvoj mládežnického florbalu a v Olomouci již konečně postavit multifunkční halu, která by umožnila více tréninkových jednotek. A to nejenom pro florbal. Problém s halami je v Olomouci znám a neustále se ho nedaří vyřešit. Co se týče sportovní problematiky, tak bychom uvítali více spolupráce s menšími kluby a více provázanosti. Nemyslím si, že by se nám to nedařilo, ale přesto se zde naleznou rezervy zvláště při komunikaci.

Dále je potřeba opravdu zapracovat na fyzické připravenosti, která si myslím, že po covidové pauze trápí všechny. Všem by přece mělo jít především o kvalitu daného sportu a nejenom o jedno či dvě vítězství, které jsou sice povzbudivé, ale orientace jen na tyto cíle by byla krátkozraká. Věřte, že práce s mládeží má smysl jako velká investice do budoucna a tohle by si měli hlavně uvědomit všichni kompetentní, kteří rozhodují a podpoře sportu, nejenom toho vrcholového.