V základní skupině jste ani jednou neprohráli a zakončili jste ji na druhém místě, pouze o skóre. Jak skupinu hodnotíš a je pro tebe toto umístění překvapením?

Letní turnaje nevnímám jako hon za úspěchy. Jsou pro mě inspirací do další práce, snažím se na nich načerpat nové zkušenosti, udělat si obrázek o vývoji florbalu v ČR. Z tohoto pohledu mě letošní Hummel docela zklamal, úroveň dívčího florbalu šla neskutečně dolů. Nevím, jestli je to dlouhou covidovou pauzou, nebo systémem práce s děvčaty... Když jsem viděl rozlosování turnaje, těšil jsem se na zápasy se soupeři, ke kterým vzhlížím jako k těm, co udávají tón dívčího a ženského florbalu, tzn. s Bohemians a Black Angels. Black Angels se z turnaje odhlásili, což pro mě bylo obrovským zklamáním a Bohemka taky nepostavila takový tým, na jaký jsme byli zvyklí. Ale protože je potřeba vždy hledat pozitiva, hodnotím základní skupinu jako velkou zkušenost. Zejména zápasy s Českou Lípou a IBK nám umožnily vyzkoušet styl hry, se kterým se naše děvčata budou potkávat v nejvyšší juniorské lize u slabších soupeřů, tzn zataženou obranu s pokusy o rychlé protiútoky. Měli jsme možnost vyzkoušet nové herní varianty, a i když nepadalo mnoho branek, byly tyto zápasy prospěšné. S Bohemkou dlouhodobě hrajeme vyrovnaná utkání a ani tentokrát to nebylo jiné. Zápas měl náboj a tempo, pokud se tomu ovšem ve čtyřiceti stupňovém vedru dá říkat temp

Vypadli jste až ve čtvrtfinále. Očekával jsi před turnajem, že se dostanete dál (nebo naopak že se ani do čtvrtfinále nedostanete)?

Nepovažuji za důležité postoupit do čtvrtfinále, semifinále nebo finále. Upřímně, kdo si za měsíc vzpomene, jestli na nějakém turnaji někdo vyhrál, nebo prohrál? Ale každý postup o stupínek dál v play-off znamená zápas s kvalitním soupeřem, takže jsem rád, že jsme se dostali alespoň do čtvrtfinále. Pro mě byl tento výsledek a počet zápasů naprosto optimální, na turnaji jsme hráli s pouhými dvěma pětkami a dvěma náhradnicemi, ovšem s tím, že pro jednu z nich byl tento turnaj úplně prvním po přestupu z tenisu k florbalu, kdy absolvovala jen pár tréninků! Myslím, že další zápas by nám už spíš ublížil, než pomohl, zejména po zdravotní stránce. Musíme přihlédnout k tomu, že byla opravdu velká vedra a holky hrály prakticky bez střídání…

V prvním kole play off jste se utkali s Českou Lípou. Ta šla rychle do vedení, ale vy jste zápas otočili a vyhráli…

Ano, tento vývoj jsem předvídal. S Českou Lípou jsme se potkali již v základní skupině a věděl jsem, co budou hrát. Jsem rád, že jsme dostali první gól. Dostali jsme tak možnost si vyzkoušet hru pod tlakem a do plné obrany. Lípa postavila blok na velkém brankovišti a tím nás donutila uplatnit herní systém, který jsme si předtím vysvětlovali. To se bude holkám hodit do života. Mám takovéto zápasy daleko raději než ty, kdy vedeme o pět, deset gólů a holkám roste sebevědomí do nebes. Z výšin se většinou brzo spadne a čím výš jste, tím víc to bolí…

Ve čtvrtfinále jste se postavili pozdějšímu finalistovi – Bulldogs Brno. Jak těžký to byl soupeř a co nakonec rozhodlo ve váš neprospěch?

Neřekl bych, že to byl soupeř k nepřekonání. Docela mě překvapilo, jak daleko se dostali. I to ovšem ukazuje obrázek dívčího florbalu u nás. Na druhou stranu to byl nejzajímavější zápas, který jsem měl v rámci turnaje v kategorii dorostenek možnost vidět. Zpětně jsem se na něho díval několikrát ze záznamu a ukázal mi, na čem musíme dál pracovat a co zlepšovat. Z tohoto pohledu byl asi největším přínosem z celého turnaje. O vítězi rozhodla fyzička a šíře týmu. My odehráli celý turnaj na dvě pětky, spoustu hráček trápily zdravotní problémy a z toho pramenily chyby, které jsme v zápase dělali. Pohyb, ani řešení herních situací nebylo podle mých představ. Pokud bychom se potkali s „Buldočkami“ dřív, zápas by se vyvíjel jinak. Vyrovnávací, i vítězný gól byly jen o tom, že jsme už neměli síly. Pokud by se hrálo ještě o dvě minuty déle, prohráli bychom minimálně o tři branky.

Obrázek 1: Dorostenky na letošním Open Game v Brně.
Obrázek 1: Dorostenky na letošním Open Game v Brně.

Jak sis turnaj užil a jak si ho užily holky?

Na turnaji jsem měl možnost alespoň částečně vidět snad 30 zápasů nejrůznějších kategorií, to je pro mě obrovským přínosem. Byl jsem unešený zejména z kategorie dorostenců. Jejich zápasy se hrály v neskutečném tempu a nasazení, kluci jsou šikovní technicky a většinou i dobře vybavení fyzicky. Takže po stránce odborné jsem docela spokojený. Technické zázemí nám jako již tradičně obstarával Jirka Hlavizna a jeho služby jsou neocenitelné. Pečuje o nás jako o vlastní, zabezpečuje stravu, dopravu, ubytování. Mimochodem, letos se mu výběr restaurací povedl excelentně, neměli jsme snad jediné jídlo, ze kterého bych nebyl nadšený. A jak si turnaj užily holky? Nejsem jejich tiskový mluvčí, takže nemůžu hodnotit z jejich pohledu, ale doufám, že si ho užily. Podle mě většinou odvedly své maximum a za to jim chci poděkovat.

Nastaly v průběhu turnaje nějaké komplikace?

Díky pomoci mého asistenta Radima Hodulíka a rodičů se nám podařilo zabezpečit dopravu na haly, které jsme tentokrát dostali opravdu daleko – Tuřany, Modřice, Maloměřice – vše prakticky mimo město. Z toho jsem měl docela strach, ale vše jsme zvládli. Taky zranění a nemoci jsme nakonec v rámci možností překonali, i drobné sváry v týmu se (snad) urovnaly. Jinak žádné výraznější komplikace nenastaly.

Překvapil nebo zklamal tě na turnaji někdo?

K výkonu našich hráček se takto veřejně vyjadřovat nechci a nebudu. Vše jsme vždy rozebrali po zápase, chyby si vysvětlili a dali návod na řešení. Je jen na hráčkách, zda si naše rady vezmou k srdci, nebo budou dál tvrdošíjně věřit své hlavě a „radám“ rodičů, či kamarádek. Na začátku turnaje jsme s Radimem prezentovali, že holky mohou kdykoliv přijít, zeptat se, poradit, nebo diskutovat o tom, co je dobře a špatně. Ani já, ani Radim nejsme bohové, děláme chyby a jsme rádi, když nás na ně holky upozorní. Odezvu na výkon potřebují nejen hráčky, ale i trenéři. Myslím, že holky velmi rychle pochopily a docela často za námi chodily se svými poznatky, radostmi, starostmi i výtkami. A to bylo to, co mě opravdu mile překvapilo a jsem za to rád.

Jaké je tedy tvé celkové hodnocení turnaje Hummel Open Game? Co všechno vašemu týmu ukázal?

Po sportovní stránce mě kategorie dorostenek celkově spíš zklamala. Bohužel, je to odrazem celého systému, který je nastavený v českém florbalu. Zatímco chlapecký florbal roste, dívčí uvadá. Poměr, nebo spíš nepoměr chlapeckých a dívčích družstev je až zarážející, nemluvě o stylu a způsobu hry. Jsem rád, že v FBS se poměry v poslední době velice zlepšily. Myslím, že zejména díky novému „managementu“ klubu. Ať je to Tom Hruška (šéftrenér FBS -pozn. red.), Dan Tichý (marketingový manažer FBS – pozn. red.), ale i ostatní. Začalo to komentováním extraligy a končí třeba výbornou atmosférou na našich zápasech, kterou nám vytvořili kluci z mladších žáků, starších žáků i dorostenci. Přijde mi, že celkově se mužská složka začala víc zajímat o dění u žen, eviduji i zájem o práci asistentů z řad našich dorostenců u dívčích družstev, což je naprosto skvělé! Snad tím půjdeme příkladem i jiným klubům a nedopadneme tak, jako např. basketbal, kde dívčí družstva v ČR prakticky vymizela…

Z pohledu trenéra dorostenek pro mě bude důležitější až Prague Games, kde máme družstvo poskládané z hráček, které budou v sezoně 21/22 hrát v této kategorii. Brno něco naznačilo, ale až Praha ukáže, jak perspektivní naše družstvo je, na čem musíme pracovat a co naopak odbourat. Co vím jistě je, že s počtem dívek v našem klubu si rozhodně do budoucna nevystačíme. Nedá se stavět na jedné-dvou lajnách v kategorii. Potřebujeme v každém ročníku alespoň deset hráček, abychom vytvořili konkurenci, která nám chybí jako sůl. Až budeme mít možnost vybírat z dvaceti hráček v dané kategorii, teprve pak jsme schopní zabezpečit rozvoj hráček tak, abychom z vlastních sil naplnili nejen počty, ale i kvalitu extraligového týmu žen, a to by měl být náš prioritní cíl!