Adam Klimeš se poprvé s děrovaným míčkem potkal už před 13 lety. Původně nastupoval za oddíl Slavia Havířov, který se však v roce 2013 spojil se slavnějším Torpedem. Od startu loňské sezony pak nevysoký útočník střídavě obléká také olomoucké barvy. Doposud stihl za FBS odehrát 15 partií a zapsal si v nich těžko uvěřitelných 55 bodů (25+30).

Co tě přivedlo do olomouckého kádru?

Vysoká škola, kterou zde studuji. Jakmile jsem se dostal na školu v Olomouci, tak jsem ihned věděl, že nebude v mých silách stíhat všechny tréninky v Havířově. Vzhledem k tomu, že jsem s florbalem skončit nechtěl, začal jsem hledat jisté alternativy.

Nakonec sis tedy vybral právě FBS. Bylo rozhodujícím faktorem třeba to, že si už dříve potkával někoho z hráčů nebo vedení?

V klubu jsem z počátku neznal nikoho. První schůzka proběhla s trenérem Karlem Stehlíkem, který mi sdělil, jak to v mužském „áčku” funguje a jaké jsou ambice na následující sezonu. Vzhledem k tomu, že mám rád výzvy a postup do Národní ligy jistá výzva je, tak jsem tuto nabídku s radostí přijal. Na druhý den mě hned čekal trénink. Ačkoli jsem šel do neznámého kolektivu, tak si myslím, že jsem zapadl poměrně dobře. Jsem rád za to, jak mě kluci mezi sebe přijali. Máme skvělou partu, která si rozumí jak na hřišti, tak i mimo něj.

Než ses dohodl s Olomoucí, přicházely v úvahu i jiné možnosti?

Nabídky z jiných klubů byly také, ovšem já chtěl hrát v místě studia a nějak to zkombinovat ještě s Havířovem. Takže proto varianta střídavých startů.

Už v minulé sezoně se olomouckým mužům poměrně dařilo. Jak bys hodnotil základní část, kterou jste zakončili na čtvrtém místě a ve 22 zápasech nasbírali 39 bodů?

Těžko se mi to hodnotí, jelikož jsem neodehrál příliš mnoho zápasů (12 utkání, pozn. autora). Samozřejmě, že čtvrté místo bylo pro všechny zklamáním, jelikož cílem bylo postoupit do vyšší ligy. Jednu dobu jsme vyhrávali, dařilo se nám a mysleli jsme si, že to půjde samo, ovšem opak byl pravdou. Výhry začaly střídat prohry a s nimi spojené zbytečné ztráty bodů proti týmům, se kterými se to nečekalo. Ke konci sezony manko na postupové místo narůstalo a na nás zbyla „pouze” čtvrtá pozice.

Zvládli byste se letos poučit, pokud by nepřišla povinná pauza? Po dvou přesvědčivých výhrách na úvod totiž přišly také dvě porážky, což trochu odpovídá loňskému trendu střídavých úspěchů, který si před chvílí popisoval...

To je dobrá otázka. Já si myslím, že ano. Přece jen, když se něco takového stane na začátku sezony, je to mnohem přijatelnější než na jejím konci. Ale každopádně by se něco takového týmu, který má ambice postoupit o ligu výše, stávat nemělo. Dle mého názoru bychom se ale poučili a všichni bychom si uvědomili, že takhle to nadále nepůjde, že zápasy se samy vyhrávat prostě nebudou.

A co soudíš o tvých individuálních výkonech? Vloni si byl dokonce druhý v ligovém průměru bodů získaných na jedno utkání (3,66 – za 12 zápasů 44 bodů) a skvěle si rozehrál i letošní ročník. Shodneme se?

Je těžké hodnotit sebe samého, takže bych tuto otázku spíše směřoval na spoluhráče. Ale jestli se mám vyjádřit alespoň ve zkratce, tak tuto sezonu neřadím k těm povedeným. Necítil jsem se ve své kůži už od začátku. Hodně mi pomohli spoluhráči, bez kterých by to samozřejmě nešlo. I přes to, že se nám povedlo dát hodně, mnohdy i pěkných gólů, tak to nebylo to pravé ořechové. Samozřejmě se tato liga nedá srovnávat s tou první, přece jen je to skok o nějakou tu ligu níž, ale ani v divizi člověk mnohdy nedostane nic zadarmo. Proto jdu do každého zápasu s pokorou a úctou k soupeři.

Když už srovnáváme, vnímáš osobně působení v Havířově a v Olomouci rozdílně? Torpedo je tvým domovským klubem, ale FBS ti zase poskytlo jakýsi studentský azyl. Zohledňuješ tyto aspekty ve své zápasové motivaci, nebo je ti jedno, jaký dres máš na sobě?

Už výše jsem se zmínil o tom, jak mě kluci z FBS skvěle přijali. Vzhledem k tomu se v olomouckém týmu cítím jako ve vlastním. Motivace do zápasu tím pádem není odlišná. Vždy se snažím vyhrát, ať už se jedná o utkání Havířova nebo FBS.

Jak tě tak poslouchám, jste vskutku soudržná parta. Najde se vůbec spoluhráč, se kterým vycházíš o trochu lépe než s ostatními?

Těžko říct, protože si rozumím opravdu s většinou kluků z týmu, ale kdybych měl jednoho vybrat, tak by to byl Igi Macháček. S Igim jsme si dle mého názoru nesedli jen na hřišti, ale i mimo něj. Co se týče herní spolupráce, tak Igi dokáže doběhnout a zároveň proměnit v gól i téměř nemožné. Někdy se stane, že už nahrávám naslepo, protože prostě vím, že tam bude. Je určitě velkým přínosem pro tým a já doufám, že si spolu ještě nadále budeme rozumět, ať už v rámci florbalu či v osobním životě.

Dovol mi závěrečnou odbočku mimo florbal. Už si mluvil o tom, že tě do FBS přivedla zejména vysoká škola. Co tedy studuješ a jak se ti v tom zatím daří?

Studuji na Filozofické fakultě Univerzity Palackého, obor sociologie a migrační studia. Obor vnímám jako velmi perspektivní, jelikož migrace bude hrát ve světě jistou roli pořád. Škola zatím naplňuje mé očekávání, ovšem trošičku to kazí on-line forma, na kterou slyším stížnosti z více stran. Zkrátka přicházíte o zážitky spojené se studentským životem. Všichni už se těšíme, jakmile bude výuka opět kontaktní.

Ty ale nejsi jen úspěšný florbalista. Na stránce Disc Golf World Tour je možné dohledat tvůj profil, měl si dokonce vlastního sponzora. Mohl bys více rozvést svůj vztah k tomuto netradičnímu sportu?

Discgolf už nějakou tu dobu hraju pouze rekreačně. Byl jsem součástí poloprofesionálního týmu a také jsem se zúčastnil mistrovství Evropy, které se konalo ve finském městě Oulu. Ovšem abych stíhal florbal, discgolf a ještě i školu, tak bych potřeboval, aby měl den minimálně 48 hodin. Takže jsem si musel vybrat, čemu se chci v budoucnu aktivně věnovat a zvolil jsem florbal. Ale určitě discgolf nechci nějak zahazovat, jelikož člověk nikdy neví, co se v budoucnu může změnit.