Jak ses dostal k trénování Olomouckého kraje na ODM 2022?

Dříve tu byly krajské výběry jak u mladších a starších žáků, tak i dorostenců. Já jsem tehdy působil s Danem Šmehlíkem u starších žáků. Ti jeli do Liberce na ODM v roce 2019. My jsme jeli společně, já jsem tam jel jako asistent. Dan už pak nechtěl u florbalu na takové úrovni působit, takže jsme si to prohodili, a v tuhle chvíli jsem působil jako hlavní trenér já.

Byla to pro tebe dobrá zkušenost?

Byla to pro mě skvělá zkušenost, protože vždy, když trenér může pracovat s těmi nejlepšími hráči, tak je to skvělý pocit. Letos se mi to povedlo jak u Kempů talentované mládeže, tak při ODM a moc si toho vážím. Že jsem ještě mohl být u těch nejlepších hráčů v Olomouckém kraji, bylo skvělé.

V čem byla jiná spolupráce s florbalisty z ostatních týmů, které obvykle netrénuješ?

Byla to zajímavá zkušenost, musel jsem vystoupit ze své komfortní zóny, jelikož jsem zvyklý v Olomouci se svými hráči nějak komunikovat, a teď tam byli i kluci z jiných klubů, kteří jsou zvyklí na jinou komunikaci, takže to pro nás s kolegou bylo něco jiného. Ale myslím si, že jsme se s tím popasovali dobře, komunikaci jsme zvládli a byla to pro nás skvělá zkušenost.

Jak byla akce zvládnutá z organizátorského hlediska?

Z hlediska florbalu to bylo super a bylo to skvěle zorganizované. Hráli jsme sice v Prostějově, takže jsme museli dojíždět, ale to nebyl velký problém. Oproti Liberci bylo asi jediné negativum to, že jsme neměli vlastní šatnu. Šatny tam byly průchozí. Ale na to jsou kluci zvyklí z letních turnajů. Co se týče organizace celé olympiády, tam by se daly najít nějaké mouchy. Třeba jsme měli objednané jídlo, ale nedostali jsme se na něj, protože tam byla dvouhodinová fronta, abychom stihli slavnostní zahájení, takže kluci byli první den bez jídla a pak jsme si ho museli kupovat sami. Takové drobnosti tam byly. Ale jinak to byla skvělá akce, pro hráče i trenéry to byl naprosto skvělý týden.

Problém tam ale trochu byl z hlediska fandění. Olympijská myšlenka u letní olympiády je taková, že by hráči, kteří mají zrovna volno, měly jít povzbuzovat a fandit sportovcům z jejich kraje v jiných sportech. Ale vzhledem k tomu, že se hrálo v Olomouci, která má málo sportovišť, a my museli hrát v Prostějově, tak nám to časově vůbec nevycházelo. Dokonce jsme kvůli rozpisu nestihli fandit ani sportům, které byly v Prostějově. Od rána do večera jsme byli zavření na hale a mohli jsme fandit akorát našim holkám, které ale turnaj nakonec vyhrály, a my jim jako fanoušci samozřejmě pomohli.

A jak se ti celá akce líbila?

Z hlediska výsledku to naše jedenácté místo ze čtrnácti není úplně nejlepší. To si všichni uvědomujeme. Celkově bylo ale super, že hráči mohli nasát olympijskou atmosféru. Byl tam olympijský dům, vyhlašování vítězů každý den v Pevnosti poznání, děti tam mohly skandovat a gratulovat sportovcům z Olomouckého kraje, kteří něco vyhráli, to bylo úžasné.

Ukázal ti turnaj nějaký obraz konkurenceschopnosti Olomouckého kraje oproti těm ostatním?

Pro mě to bylo nemilé překvapení, že jsme byli jedenáctí ze čtrnácti. To je špatný výsledek, ale to je prostě realita. Samozřejmě jsem věděl, že nebudeme hrát o placku, ale určitě jsem nečekal, že budeme hrát skupinu o umístění o deváté místo, a že jí ani nevyhrajeme. To se nám například před třemi lety povedlo, tam to byl alespoň dílčí úspěch. Výsledkově to nedopadlo vůbec dobře, na druhou stranu ti kluci prostě předvedli to, na co měli. Bohužel kraje, které skončily před námi jsou lepší, než Olomoucký kraj.

Jak jsi tedy (ne)spokojen s výsledky Olomouckého kraje?

Nemůžu být spokojen. Byly tam pasáže, kdy jsme na kluky museli být tvrdší, protože nemakali naplno, ale jinak si myslím, že hráli na hranici svých možností. Oni prostě neměli na víc a nemohli za to. Já jsem jim po turnaji říkal, že se nemají za co stydět. Že to není jejich chyba, ale chyba nás trenérů, kteří jsme je nepřipravili lépe. A taky soutěží, které jsou špatně nastaveny a oni kvůli tomu nehrají kvalitní zápasy. Bohužel to byl odraz reality.

V čem je tedy potřeba nadále pracovat a co se musí změnit?

U našeho kraje vidím problém ve dvou dimenzích. Zaprvé je to práce v klubech a zadruhé soutěže, které hrajeme. Nemyslím si, že by tady byli špatní trenéři. Všichni trenéři pracují s mládeží dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ale pokud nemají kvalitní hráčský materiál, nemůžou z něj vybrousit diamant. Ten dobrý materiál trenéři získají pouze tím, že budou kluby dělat dobře nábory. Pokud nebudeme mít v klubech padesát dětí v přípravce a padesát v elévech, nemůžeme pak čekat dobré výsledky ve starších žácích. Ne že by tam o výsledky šlo, ale to jedenácté místo ze čtrnácti je prostě odrazem reality a pro náš kraj to nevypadá moc slibně.

Druhá věc jsou ty soutěže. Je potřeba hrát kvalitní zápasy už od dětí. Nejlepší s nejlepšími, bez toho se kraj nepohne. Všechny ostatní regiony mají soutěž v rámci dvou krajů, všude je košový systém, kde ti nejlepší hrají s nejlepšími a nejhorší zase s nejhoršími. Nejde o výsledky, ale o kvalitní zápasy. My nejezdíme ani do Moravskoslezského kraje a naši elévové a mladší žáci hrají pouze v rámci kraje, kde konkurence prostě není. Nemáme košový systém a kluby tady bohužel nejsou dost silné, aby vytvořily kvalitní soutěž. Zápasy pak končí o dvacet branek, což florbalisty vůbec nikam neposune. Pokud chceme tu kvalitní soutěž mít, nezbývá nám nic jiného než hrát s Moravskoslezským krajem košovou soutěž, abychom pak hráli pořád proti soupeřům jako jsou Vítkovice, Ostrava nebo Havířov. Je to samozřejmě i o tom, jestli týmy budou ochotny jezdit do Olomouckého kraje a naopak. My samozřejmě ochotni jsme. Potřebujeme hrát ty nejlepší zápasy, které nás budou posouvat. A pak nám postupně jednoho krásného dne dorostou v klubech silné generace, některé pak možná budou hrát i Superligu.