Tak jaké jsou tvé první dojmy z turnaje?

Strašně smíšené. V první řadě bylo takové znepokojení, když nám odpadli dva soupeři ve skupině, což znamenalo, že budeme hrát jenom jeden zápas ve středu a jeden ve čtvrtek a vždycky to bylo ráno, což bylo dost šílený. Standart je hrát minimálně dva zápasy a pak máš ještě celý den na starosti nevyřáděné děti. Taky jsme jeli na turnaj až do Prahy a odehráli jsme tak málo utkání, a to mě taky dost znepokojilo. V pátek se to zlomilo a dopadlo to až tak, že jsme hráli čtyři zápasy, takže 150 hracích minut, což je za mě zase úplný extrém. Ve finále šlo jasně vidět, že kluci tahají nohy. Vstávali jsme v 6:30 a na ubytko jsme se vrátili v 10 večer. A to nám někteří kluci usnuli v autobuse. Herně byla skupina trochu vlažnější, to nebylo úplně ideální, pak jsme to s Honzou trochu přeházeli a v play off už tým šlapal dobře. Myslím, že kdybychom měli víc energie, tak myslím, že i Black Angels ve finále porazíme. Ale to už je kdyby…

Takže s organizací turnaje moc spokojený nejsi.

No nejsem. Je šílenost, abys odehrál ve středu a ve čtvrtek po jednom zápase a v pátek čtyři.

A co se vyskytlo za komplikace s ostatními týmy? Mluvil jsi o tom, že dva soupeři nedorazili…

Když bylo losování 14 dní před turnajem, tak jsme byli pětičlenná skupina. Pak se to před týdnem změnilo na čtyřčlennou, říkám si „okej, dobrý“, ale pak to dopadlo tak, že Tatran Střešovice ani nesložil mančaft, takže jsme zápas s nimi vyhráli kontumačně a oni se ještě k tomu připojili do turnaje později, což bylo taky naprosto neregulérní, ale to je mi vcelku jedno. Každopádně jsme ve skupině odehráli jenom dva zápasy.

Celý turnaj jste byli docela suverénní. Ve skupině jste ale hned ze začátku turnaje prohráli s Boleslaví.  Tam se stalo co?

Jak ten první zápas s Plzní, tak s Boleslaví – to prostě nebyly dobré výkony. Proti nám nestály žádné super mančafty, byli jsme víc na míčku, ale nevím, možná tam byla nějaká nervozita. Nekvalita v zakončení a laciné góly nás stály tyhle zápasy. To se ale změnilo v play off, tam jsme začali šance proměňovat a dozadu jsme taky hráli stoprocentně.

Co se muselo stát, aby se to změnilo?

Trochu jsme proházeli sestavu, to pomohlo hodně prvnímu útoku, protože přišel klučina, který proměňoval hodně šancí, ustálily se obrany, stoupl výkon…nevím, jestli to bylo uvolněným stresem, ale takovou elipsou jsme šli od prvního zápasu nahoru, kde to vygradovalo zápasem se Spartou, kterou jsme suverénně přejeli a ve finále, kdy měla být třešnička na dortu to nedopadlo. Ale to se nejde ani na kluky zlobit, to nám došla síla za celý den.

Takže prohru s Black Angels přisuzuješ vyčerpání.

Jednoznačně. Byli jsme v tom zápase lepší, hráli jsme víc na balonku, ale chyběla nám rychlost, což si myslím, že by na výhru stačilo. Vedli jsme dokonce 3:1, to je taky velká škoda, že jsme to nedohráli do konce. Myslím si, že kdyby se ten zápas hrál další den, tak bychom je dokázali přejet. Ale nechci se na to vymlouvat, někdy to tak prostě dopadne. Herně jsme ale byli určitě lepší, což uznali i trenéři soupeře.

Dokázal bys vyzdvihnout nějaký hlavní faktor, který rozhodl, že turnaj bude takto úspěšný?

Rozhodně nechci vyzdvihovat žádné jedince, řekl bych, že to bylo týmovostí, ta byla veliká, ale taky tam byli lídři, kteří tým táhli. První útok fungoval naprosto fantasticky, v play off byli nezastavitelní, obrany fungovaly taky dobře. Abych to shrnul: spousty individuálních výkonů a do toho týmovost. To byl ohromný faktor, který se v play off oproti skupině změnil. Ve skupině ani někteří hráči neplnili to, co měli a pak jsme se obrovsky zvedli.

Obrázek 1: Mladší žáci na turnaji v Praze.
Obrázek 1: Mladší žáci na turnaji v Praze.

Takže kluci dostali v šatně „čočku“ po výkonech ve skupině?

Úplně čočka to nebyla. Spíš se bavili o tom, jak by to mohlo fungovat lépe. My jsme hráli třeba ráno s Boleslaví, a kdybych jim dal v šatně čočku, tak máme celý den blbou náladu, což není ideální. Spíš jsem poukazoval na to, co nám nejde, chtěl jsem to vyklidnit, dodat jim sebedůvěru…to nám tam chybělo.

Nebyly nějaké komplikace s opatřeními kvůli pandemii?

Hráli jsme na hale Braník, která byla jediná, kde nebyli vpuštěni diváci. Bylo to striktně kontrolováno, ale to bylo asi tak jediné, co se nás týkalo.

Bylo to na hráčích poznat, že jim chybí podpora diváků?

Asi ne. Určitě by to byla nějaká pomoc, ale na konci haly byla garážová vrata, která byla otevřená a venku stáli diváci. Takže nějaká podpora tam určitě byla. Ale kluci si dokázali tu atmosférou vytvořit dobrou náladou v týmu jak na hřišti, tak na střídačce.

V Brně jste získali bronz, teď stříbro…to vypadá na úspěšnou nastupující generaci. Vidíš tam potenciál?

Potenciál tam je. V Brně byly ročníky 2008 a 2009, zatímco v Praze 2009 a 2010. Takže to úplně nejde brát jako stejnou generaci. 2008 a 2009 je silná generace, která má před sebou ohromnou budoucnost, ale tady se to taky dobře schází, mají potenciál, ale musí se s nimi dobře pracovat. Musíme do toho hrábnout, zabrat. I když jsme skončili druzí, tak je tam spousta věcí, na kterých se musí zapracovat.

Obrázek 2: Jan Borik po proměněném nájezdu ve finále Prague Games.
Obrázek 2: Jan Borik po proměněném nájezdu ve finále Prague Games.

Na čem třeba?

Musí se zlepšit herní myšlení, je tam hodně technických nedostatků, potřebujeme zrychlit. Ale na to, že začínáme ten cyklus, celý turnaj je perfektní injekce a perfektní motivace. Nepočítal jsem s tím, že pojedeme na turnaj a hned si zahrajeme finále.

Čeká teď hráče nějaká odměna, odpočinek nebo o to tvrdší trénink?

Odměna je taková, že mají ode mě v červenci pokoj (smích). Ale do naší tréninkové aplikace jsem jim přidal individuální tréninky, takže je na každém z nich, jestli budou mít svědomí a budou makat. Od srpna ale do toho šlápneme, hned na začátku jedeme na soustředění, kde je čas pořádně zapracovat. Každopádně bych chtěl poděkovat všem klukům, kteří v Praze byli, popřát jim, ať si pořádně užijou prázdniny a těším se na ně na letním soustředění v Prostějově. (fv)