Jak jste se dostal k trénování? Měl jste už nějaké zkušenosti, nebo jste do toho šel „s čistým štítem“?

K trénování jsem se dostal už na základní škole. Chodil jsem pomáhat na tréninky mladších kluků i holek, kde jsem měl v týmu i Hanku Polákovou, která se stala nejlepší střelkyní extraligy žen. Potom jsem u nás v Rýmařově „trénoval“ a současně hrál za muže. Chtěl jsem získal víc informací o trénování, tak jsem se logicky přihlásil na školení trenérů a tam potkal Romana Grabovského. A vzhledem k tomu, že jsem nastupoval na vysokou do Olomouce, tak jsme se domluvili, že bych mu pomohl. To bylo roku 2003. Od té doby jsem byl v klubu FBS Olomouc.

Jaké byly začátky? V jednom z rozhovorů mi Martin Fráňa prozradil, že jste spolu založili ženské družstvo…

Začátky byly fajn. Všichni jsme byli plní energie a chtěli se zlepšovat. Jak už Martin říkal, na tréninky mužů chodily dvě studentky FTK (Fakulta tělesné kultury – pozn. red.), postupně přibyly další. Sice jsem měl jen malou, ale aspoň nějakou zkušenost s trénováním holek. Tak jsme do toho šli.

Jak zpětně vnímáte to, že jste byl u zrodu úspěšného extraligového týmu?

Já to měl jako hlavní cíl, takže jsem to vnímal tak, že byl cíl splněn. I když postup byl administrativní. Pevně věřím tomu, že další sezónu bychom ho vybojovali i sportovní cestou.

V ročníku 2009/10 jste trénoval celkem tři ženské kategorie. Dalo se to všechno vůbec zvládat?

Já působil u více týmů vždycky. Jenom nebylo časově možné stihnout všechna utkání. Takže prioritně jsem jezdil s ženským A-týmem a juniorkami. S „béčkem“ jsem jel jen když to náhodou vyšlo. Hrála tam spousta juniorek, takže jsme na ně chtěli dohlédnout. Byly to hráčky, které jsme s mojí současnou ženou vychovali.

Po dvou letech jste si ale dal pauzu…

V sezóně 2011/2012 jsem v klubu skončil. A protože jsem měl hodně florbalových kamarádů okolo, tak jsme se domluvili, že založíme vlastní klub a budeme hrát pro radost. Takže to nebylo o trénování, ale spíše o tom pobavit se a potkat s přáteli. Po dvou letech jsem se nechal ukecat bývalými hráčkami, abychom přihlásili do soutěže i ženy, a tak jsem si opět „hrál“ na trenéra.

Bylo trénování mužů oproti ženám velká změna?

Muže jsem trénoval v FBS Olomouc pouze půl sezóny v roce 2016. Vedení mě tehdy oslovilo a dohodli jsme se na podmínkách. Přebírali jsme tým bez bodů na posledním místě. Sice se nám podařilo ho nastartovat a nějaké ty body posbírat, ale sestup se odvrátit nepodařilo. Každopádně na to vzpomínám rád. Co se týká trénování, já v tom úplně zásadní rozdíl nevidím. Myslím tím v trenérském přístupu. Samozřejmě, že chlapi jsou šikovnější a je tam více chytrých hráčů, ale to, co fungovalo na holky, fungovalo i na chlapy.

K ženám jste se nakonec zase vrátil, už ale pouze k B týmu….

Jak jsem už zmínil. Ve svém klubu jsme měli tým žen. Protože jsme byli trochu na hraně s počtem, tak jsme se domluvili s vedením FBS a začali hrát jako jejich B tým. Takže jsem se logicky vrátil i já.

Předloni jste s trénováním v FBS skončil. Proč?

Těžká otázka. Vedení mi oznámilo, že se nedostaneme na velkou halu, a tak jsem skončil. Když nebyla velká hala, nemělo pro mě smysl trénovat. Po mém odchodu se nakonec holky na velkou halu dostaly, když jim bylo umožněno chodit na trénink s dorostenkami. Takže to nakonec dopadlo dobře. Holky mohly trénovat, a to bylo to hlavní.

Obrázek 1: Zdeněk Cholek s ženským rezervním týmem.
Obrázek 1: Zdeněk Cholek s ženským rezervním týmem.

Láká vás se ještě někdy do trenéřiny pustit?

Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Měl jsem dvakrát velmi lákavou nabídku od Židenic, a hodně to zvažoval. Nicméně rozum zvítězil, bohužel jsem musel odmítnout. Dojíždění je náročné na čas a představa cestování 3x týdně na trénink mě odradila.

Jak vzpomínáte na své angažmá v FBS Olomouc?

Vzpomínek mám spoustu. Během svého působení jsem potkal velké množství zajímavých lidí a získal hodně přátel, se kterými se vídám dodnes.

Sledujete klub ještě i nyní?

Vzhledem ke svému zaměstnání sleduji celkově florbal v regionu. Chodím celkem pravidelně na domácí zápasy mužů, juniorů i žen a občas se mihnu i na nějakém dětském turnaji. Účastním se v různých rolích – divák, delegát nebo rozhodčí. Takže si troufnu říct, že sleduji docela podrobně. FBS je přeci jenom srdcovka.