Podle tvé historie v systému Českého florbalu to vypadá, že akorát střídáš angažmá v Olomouci a Vítkovicích. To mi musíš trochu osvětlit.

Začala jsem hrát relativně pozdě, někdy ve čtrnácti letech. Vítkovice jsou můj mateřský klub, kde jsem hrála za juniorky. Tam mi taky došlo, že je vítkovický tým našlapaný a konkurence je obrovská. Jednou jsem si přišla vyzkoušet trénink do Olomouce, kde jsem chtěla nasbírat zkušenosti a vyhrát se, protože jsem do té doby hrála asi jenom tři extraligové zápasy. Po dvou letech v FBS ale odcházelo ve Vítkovicích hodně klíčových hráček do zahraničí. Navíc jsem tehdy dělala státnice v Ostravě, takže kvůli dojíždění bylo taky lepší odehrát ten ročník ve Vítkovicích. Tehdy jsme taky vyhrály Superfinále a získaly stříbro na Champions Cupu ve Švédsku, což považuji za jedny ze svých nejlepších florbalových zážitků.

Pak ses ale vrátila zpátky do Olomouce.

Pořád jsem nad tím přemýšlela, protože jsem si za ty roky v Olomouci našla spoustu kamarádek. Tak jsem se vrátila. Hned první sezona po návratu nebyla výsledkově moc optimální. Nebylo to ono. Hodně jsem přemýšlela, jestli budu pokračovat, pokud bude tým pokračovat pod stejným vedením. Pak ale přišli noví trenéři, tým se obměnil a už na přípravě to vypadalo dobře, tak jsem se rozhodla pokračovat v Olomouci. A zatím dobrý.

Teď jsi teda spokojená.

Celá sezona je pro mě balíček milých překvapení. Po minulé sezoně je to změna o 360 stupňů. Za ty roky se konečně nesnažíme hrát beton, ale aktivně tvoříme hru, hrajeme i chytřeji. Nesnažíme se jenom dát gól, ale ať hra i nějak vypadá. Co se týče kolektivu i trenérů, jsme letos na hodně dobré úrovni. Jsem za to hrozně ráda. Dokonce ani nebylo cílem dostat se do play off, chtěli jsme hlavně posunout hru.

Netáhne tě to zpátky do Vítkovic, když mají takto rozjetou sezonu?

Já beru Vítkovice i Olomouc jako svoje domácí kluby. V FBS už hraju čtvrtou sezonu, Vítkovice mám spojené jednak s juniorkami a také s výbornou sezonou zakončenou titulem. Prakticky celý tým Vítkovic znám, před sezonou s nimi absolvuji letní přípravu a sleduju všechny jejich zápasy. Někdy si říkám, že by bylo fajn si s nimi ještě zahrát, ale jsem fakt ráda, že jsem součástí týmu v Olomouci. 

Obrázek 1: Kateřina Peterková ve Vítkovickém dresu.
Obrázek 1: Kateřina Peterková ve Vítkovickém dresu.

Jak se ti proti Vítkovicím hraje? Je to psychicky náročné, nebo právě naopak využíváš toho, že hráčky znáš?

U prvních zápasů jsem byla hodně nervózní, protože jsem se chtěla předvést. Ale s každým dalším zápasem to bylo lepší. Teď už se cítím dobře. Pomáhá mi, že vím, co si proti kterým holkám můžu dovolit a hra je ode mě uvolněnější. Čím méně řeším nervozitu, tím větší mám klid na hokejce, víc se mi daří a užívám si zápasy. Jsem ráda, že možná budeme mít i tohohle soupeře. Bude to sice něco jiného než základní část, ale vím, že půjde o férový zápas.

Takže si myslíš, že první zápasy play off budou proti Vítkovicím?

Není to samozřejmě jistota, ale už jsem to slyšela od holek z Vítkovic.

Jak to podle tebe dopadne?

Vítkovice jsou favorit na titul a strašně bych jim to přála. My, i kdybychom nehrály proti Vítkovicím, půjdeme do play off jako outsider. Je to zase o něčem jiném, hraje se na čtyři zápasy, můžeme favorita i potrápit. Hlavně nesmíme v hlavě mít nastavené, že prohrajeme. Půjdeme do zápasů s tím, že nemáme co ztratit. Zahrajeme si po několika letech play off, takže si to chceme užít a chceme nechat na hřišti všechno.

Jako nejproduktivnější hráčka Olomouce budeš mít určitě velký vliv na úspěch či neúspěch. Máš nějaký recept, ať už jde o trénink, nebo psychické nastavení, jak být takto produktivní?

Nejsem známá jako hráčka, která dává góly. Jsem spíš typ hráče na „černou práci“, ze které pak těží spoluhráčky. Začalo se mi dařit až poslední dvě sezony a jsem nadmíru spokojená. Ale není to jenom o mně. Hodně gólů dávám z brejků, takže kdyby mi spoluhráčky tak dobře nenahrály, nebo to neubránily vzadu, tak se do brejků ani nedostávám. Je to o hře celé lajny. Hraju s Evčou Barvíkovou, se kterou si dost rozumím, stejně tak s Barčou Suchánkovou. Víme o sobě, víme kam si naběhnout. Je to i o sladěnosti. Takže recept asi neporadím (smích). I když mám nejvíc bodů, tak je u nás dobré, že každá lajna může dát gól, což by mohl být důležitý faktor pro nás v play off. Soupeř se nebude muset zaměřit pouze na náš útok, ale bude muset bránit všechny lajny. To je velká výhoda.

Právě s Evou Barvíkovou a Barborou Suchánkovou působíte na hřišti velice přátelsky. Je to podstatné pro výsledky, nebo stačí být sehraný pouze na hřišti?

Asi jde na nás vidět, že působíme kamarádským dojmem. Jsou to holky, se kterými mám spoustu zážitků a zkušeností. Určitě to přináší pohodu i na hřiště. Není pravidlem, že se musíme kamarádit i mimo hřiště, ale určitě to pomáhá. A když to funguje, máte taky ze zápasů větší radost.

S těmito hráčkami máte zajímavý oslavný taneček…

Loni jsme se byly podívat na Champions Cup v Ostravě. Jedna švédská hráčka udělala po gólu tento taneček. Ze začátku jsme se tomu smály, ale hrozně se nám líbil. Udělaly jsme to ze srandy na tréninku, pak jsem se dohodly, že zatančíme i na zápase a od té doby je to náš rituál (smích).

Obrázek 2: Kateřina Peterková, Eva Barvíková a Barbora Suchánková při oslavném tanečku.
Obrázek 2: Kateřina Peterková, Eva Barvíková a Barbora Suchánková při oslavném tanečku.



V článku z roku 2014 jsem se dozvěděl, že za svůj první extraligový gól jsi musela upéct týmu buchty. Je nějaká podobná tradice i v Olomouci?

Ne. Nevím, jestli se taková tradice dodržuje v jiných týmech. Řekla bych, že je to taková vítkovická rarita. Tam se musí péct za první gól, desátý gól, vychytanou nulu… Kolikrát došlo i na řízky a saláty (smích).

To se pak divím, že to, vzhledem k výsledkům Vítkovic, nemá vliv na životosprávu.

(smích) Možná už pečou něco jiného. Když došlo na situaci, kdy bylo deset vstřelených gólů i vychytaná nula, tak třeba jedna hráčka upekla buchtu a druhá slaný závin. Ale pro nás ostatní hráčky to bylo moc fajn (smích).

Musím se zeptat na tvou přezdívku. Mezi kamarády se ti říká Beza. Jak to vzniklo?

To bylo ještě v juniorkách, kde jsem hrála s Luckou Martiníkovou. Já jsem si na každý trénink nosila vodu s přichutí bezinky, takže mi Lucka začala říkat touhle přezdívkou. Od té doby se drží. Jsem překvapená, jak se to chytlo. I když jsem přišla do Olomouce, tak mi tak začaly říkat i hráčky, které jsem ani neznala (smích). Ale myslím, že je to celkem v pohodě přezdívka.

Pořád piješ vodu s bezinkou?

Ne. Už jsem se toho přepila a nemůžu jí ani vidět (smích).

V domácím zápase proti Bohemians jsi schytala drsnou ránu od Polákové a málem došlo k ostřejší potyčce. Teď jste hrály znovu na půdě Klokanek a tentokrát už to tak vyhrocené nebylo. Přitom to byl pro Bohemians velmi důležitý zápas. Čím to bylo?

Zápas doma byl hodně vyhrocený a bylo to asi tím, že rozhodčí zvolili jemnější metr, takže nepískali všechny zákroky, které jiní pískají. Teď hráčky Bohemians zvolily jinou taktiku a my jsme se hodně nadřely na góly. Méně nás napadaly, nevznikalo tolik faulů a už to nebylo tak vyhrocené.

Neměl konflikt dohru i po zápase?

Já jsem v ten moment vůbec nevěděla co se děje, protože jsem ležela na zemi. Jenom jsem slyšela, jak se hráčky baví a ze strany Hany Polákové tam bylo vyřčeno něco v tom smyslu, že jsem jí držela a že si za to můžu sama. Nechci nikomu nadávat, ale bylo to zbytečné. Pochopím, když jde soupeř do souboje důrazně, ale v momentě, kdy chybí vteřina do konce a je jasné, že gól nevstřelí, tak je to opravdu zbytečné. Ona je známá takovými přehnanými gesty. Pak už to dohru nemělo, což je jenom dobře. Stačí hloupost a mohly by z toho být nějaké tresty, které by nikdo z nás určitě nechtěl.

Došlo k nějaké konfrontaci v zápase na půdě Bohemians?

Tak prohodily jsme pár slov po nějakém lehkém faulu z naší strany, ale bylo to všechno v takovém mírném duchu. Nic většího z toho nebylo, byly jsme si vědomy toho, že se nechceme nechat zbytečně vylučovat. V zápase jsou emoce, ale musíme se umět mírnit.

Teď vás čeká zápas proti Kunraticím, který ať už dopadne jakkoliv, nezmění vaši účast ve vyřazovacích bojích. Půjdete do něj takto nastavené, nebo budete pořád hrát jako v normálním zápase?

Do každého zápasu jdeme s tím, že chceme vyhrát. Chceme dávat góly a vyhrávat, ani teď to nebude jiné. Když budeme mít vyrovnaného soupeře jako jsou Kunratice, tak do toho půjdeme úplně stejně, protože vím, že už jsme je jednou porazily a můžeme znovu. Od zápasu, kdy jsme si zajistily play off, jsme nevyhrály. To může na někoho působit, že už jsme si splnily svoje a nepotřebujeme získávat body. My ale chceme sezonu odehrát co nejlíp a určitě se nám do play off bude vstupovat lépe, když zakončíme základní část výhrou. Půjdeme do toho naplno a pokusíme se udělat dobrý výsledek. (fv)