Jaké byly začátky v FBS? Měl jste předtím už nějaké trenérské zkušenosti?

Trenérské zkušenosti jako takové jsem neměl. Měl jsem ale dobrý základ od mých trenérů, ať už od Romana Grabovského, Aleše Macha, Vládi Ciknera, Martina Fráni nebo Honzy Pazdery. Díky nim jsem tušil, jak se chci jako trenér prezentovat, co většinou funguje a na co si dát pozor. Na začátku jsem vedl tým Tigers. To bylo takové „céčko“ v dané kategorii, od kterého se toho moc nečekalo. Pak jsem dostal nabídku od Petra Bernarda, trénovat „béčko“ mladších žáků. Tam jsem se i setkal s Mírou Kotkem. Na rovinu můžu říct, že právě díky Mírovi jsem u trénování vydržel tak dlouho. Tento administrativní servis mi hodně lidí závidělo.

Vaše spektrum trénovaných týmů bylo poněkud rozmanité, vyzkoušel jste si trénovat elévy, mladší i starší žáky, dorostence, juniory i muže. Co bylo nejnáročnější?

Nejnáročnější byli asi dorostenci. Bylo to už ke konci mojí kariéry. S hráči jsem se znal dlouho a sám jsem cítil, že už jim nemám co nabídnout. Tým potřeboval změnu, ale najít nového trenéra trvalo déle, než jsme všichni doufali.  

Dá se to nějak srovnat?

Každá kategorie má to svoje. Zpětně můžu říct, že trénování dětí mi sedělo víc.  

K trénování žen jste se nikdy nedostal?

Nabídku jsem nedostal, ani bych asi neměl zájem. S holkami mi to nikdy moc nešlo.

Proč jste s trénováním přestal? Chtěl byste se k tomu ještě někdy vrátit?

Jak už jsem zmínil výše. Vytratilo se nadšení. Cítil jsem, že už tomu nevěnuji sto procent, a proto jsem skončil. Přešel do ústraní na pozici asistenta a v tichosti se vytratil. Návrat zatím neplánuji, ale kdo ví, co se stane. Třeba až děti vyrostou.

Angažujete se teď někde ve florbalovém prostředí?

Přímo ne. Pracuji jako programátor a náplní mé práce je i vývoj FISu (Florbalový Informační Systém – pozn. red.). Takže s florbalem jsem denně ve styku.

V olomouckém FBS jste si taky zahrál. Mohl byste na toto období trochu zavzpomínat a popsat ho?

Jako hráč jsem začal někde mezi mladšími a staršími žáky. Od začátku na pozici obránce, a to mi zůstalo. Nepatřil jsem k žádným esům v tymu. Spíše druhá nebo třetí lajna a často střídačka. Díky florbalu jsem poznal spoustu skvělých lidí a neměnil bych to.  

Dozvěděl jsem se, že se vám říká „Zeze“… proč zrovna tato přezdívka? Jak vznikla?

Tohle vzniklo někdy na škole v druhé třídě, z mého příjmení. Žádný hlubší význam tam není.

Na co ze své trenérské kariéry vzpomínáte nejlépe? Co byl váš „top moment“ v FBS?

Těch bylo…Asi bych se nechtěl pouštět do srovnávání, protože každý má to svoje. A na co vzpomínám? Hlavně na to, že jsem měl tu čest trénovat kluky, kteří teď patří k oporám. Byl jsem u toho, když se ze zakřiknutých dětí stali sebevědomí hráči, co se nebojí vyrazit dopředu a nemilosrdně zakončit. Nebudu nikoho jmenovat. Jednak oni ví, koho myslím a za druhé bych na někoho zapomněl. Takže díky kluci…


Obrázek 1: Hráči ročníku 2003 a 2004 ve starších žácích.
Obrázek 1: Hráči ročníku 2003 a 2004 ve starších žácích.