1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.50

b_150_100_16777215_00_images_2018-2019_2018_066.jpgRočníky 2004 a 2005 nastoupily do letní přípravy pod vedením realizačního týmu Hruška-Sofka-Minář-Majer v polovině května.

Společně prošli hráči i trenéři létem, kdy se zúčastnili turnajů v Ostravě a Praze. V Ostravě jsme bohužel nedokázali vyhrát ani jednou, když jsme byli přihlášeni do kategorie pro ročníky 2003, ale jinak to bohužel nešlo. Následně v Praze již první výhry přišly. Kluci ale hlavně odehráli skvělé zápasy, které jim daly mnoho zkušeností. Následovalo tradiční soustředění v Hluku, olomoucký Moravian cup, kde jsme mohli slavit 2. místo.
Pak však následoval krutý nástup do ligy, kdy jsme prohráli jak s Uničovem, tak i se Šternberkem. Osobně se přiznám, že celý tým včetně trenéra podcenil soupeře, který nakonec vyhrál ligu bez ztráty bodu. S Uničovem kluci bohužel pětkrát neuhlídali obávaného hráče, který dal 5 totožných gólů. Se Šternberkem byl zápas bohužel podceněn a za stavu 0:5 už bylo pozdě.
V dalších kolech jsme neměli větších problémů, kdy spousta soupeřů se jen těžko mohlo srovnat s našimi kvalitami. Drobný problém nám udělal Prostějov, který mě tehdy velice překvapil, ale vyhráli jsme zaslouženě 6:3. Následovaly pak další nucené výhry a byly Vánoce.
Po Vánocích jsme se zúčastnili Prague floorball cupu, kdy v prvním dni byli kluci ještě ve vlaku a oba zápasy prohráli. Od druhého dne však hrál zcela jiný tým, který přesně dodržoval taktiku danou trenéry a na hřišti nechal vše. Přes zpackaný úvod jsme šli ze 3. místa do play-off B, kde jsme však nenašli přemožitele, byť i zde jsme sehráli velice kvalitní zápasy. Paradoxně největší problém nám udělal Náchod hned v prvním kole, kdy jsme vyhráli až na nájezdy. Za sebe musím uznat, že jsem si turnaj maximálně užil a byl to skvěle strávený víkend v mrazivé Praze.
Následovala důsledná příprava na dalšího obávaného soupeře z Přerova. Nikdo z přítomných asi nečekal, že svého soka porazíme 9:0. Byla to skvělá odměna pro hráče i trenéry a skvělý pocit, když před dvěma roky hrály stejné ročníky s Přerovem čtyřikrát a čtyřikrát prohráli, byť byly ještě olomoucké barvy posíleny o fenomenálního Petra Sovu. Je tedy asi jasné, jak obrovský pokrok kluci za tu dobu udělali.
Pak opět následovaly zápasy s „lehčími“ soupeři, například s Šumperkem 9:2. Vše se schylovalo k velkolepému domácímu turnaji, kdy jsme si měli poradit s Prostějovem a pak si to rozdat s odvěkým rivalem z Uničova, no realita byla opět zajímavá. Prostějov nás potrápil ještě více než na podzim, když jsme ubránili hubené vítězství 4:3. Ve druhém zápase jsme chtěli Uničovu vrátit zářijovou prohru. V zápase obě lajny skvěle dodržovaly taktiku a obávaného Marka Slámu jsme nezvládli uhlídat pouze jednou. V útoku nám naše akce vycházely, a nakonec z toho bylo vítězství 5:2, což mohlo mít zásadní vliv na konečné umístění v lize…
Po měsíční pauze jsme si poradili s Lutínem a následovala odveta s Přerovem, kdy soupeř zodpovědně bránil a hrozil víceméně jen z brejků. Nakonec jsme dokázali vyhrát až třemi góly ve druhé půlce třetí třetiny, ale i trenér soupeře uznal, že jsme vyhráli zcela zaslouženě. Bylo to jen dobývaní jejich brány s ojedinělými výpady, ze kterých olomouckým trenérům šedivěly vlasy.
Stále jsme tak byli ve hře o celkový titul, pokud bychom porazili Šternberk a ten by ještě prohrál s Uničovem. Jeli jsme tak do dalekého Budišova nad Budišovkou, kde pořadatelé ze Šternberku pojali turnaj ve velkém stylu. Hráči si zkusili, jaké to je mít pravý nástup, vyhlašování line-up apod. Zápas byl naprosto skvělý a nabídl to nejlepší, co mohla naše liga nabídnout. První dvě třetiny byly vyrovnané, byť Šternberk byl více na míčku, my však zodpovědně bránili. Ve třetí třetině však dával góly jen náš soupeř, a tak vyhrál 7:3. Nutno říct, že zcela zaslouženě. Naši kluci se sice za celou sezonu hodně zlepšili, ale na soupeře, kterému vyšel ročník 2004 lépe než nám, navíc posíleného o dva hráče z Brna to prostě nestačilo. Není ale přeci žádný problém prohrát s lepším soupeřem a když Šternberk vyhraje všechny zápasy bez ztráty bodu? Tak si asi zaslouží vyhrát ligu…
V posledním turnaji sezony jsme si jeli pro 2. místo. Stačilo vyhrát oba zápasy a mohlo se slavit stříbro. Upřímně, už jsem si připravoval řeči, jak ukončíme sezonu. 2. místo hned za Šternberkem by přece bylo naprosto skvělé. Jenže hned v zápase se šikovným Šumperkem jsme remizovali 3:3 a bylo po stříbru. To putuje do Uničova. Najednou je pohled na tabulku daleko skeptičtější, když pod námi jsou pouze kluby, se kterými to bylo víceméně jednoduché (kromě Prostějova a jednou Šumperka).
Bohužel, je to trochu hořký konec sezony, na druhou stranu i 3. místo je pořád hezké a jde přeci hlavně o to, že se hráči florbalem baví. Pak si může celá slavná unie nechat své řeči o koeficientech v soutěži dorostenců. Jak se přeci může brát výsledek 13tiletých dětí jako důležitý? Dalším negativem na sezoně a celkově na výchově v našem klubu byl počet kvalitních hráčů. Je pro mě těžko pochopitelné, že malé město s 13 tis. obyv. dokáže hrát na 3 kvalitní pětky a mně, když vypadnou 3 hráči, tak nemám kým zalepit díru v sestavě, kromě mladších žáků (na soupisce A-týmu bylo jen 12 hráčů, za to kvalitních). Jak je možné že v ročníku 2004 nebyl v Olomouci rozdílový hráč, co by nastřílel desítky gólů a nejproduktivnější „čtyřkou“ byl obránce, pro kterého to byla první sezoně v áčku od začátku kariéry? Jak je možné, že v ročníku 2005, o kterém se mluví jako o velice povedeném v našem klubu disponujeme asi 5 topovými hráči? Proč jich není víc? Nad tímto se v klubu musíme zamyslet a jinak přistupovat k výchově v nevýkonnostních kategoriích. Proč pak Liberec se stejným počtem obyvatel jako Olomouc hraje superligu a v mládežnických kategoriích hrají na velmi vysoké úrovni, když například jejich dorostenci skončili 4. v republice a naši 9. na Moravě. I výsledek letošních starších žáků Olomouce je důsledkem těchto problémů a je na čase to změnit, ať jsme alespoň za 10 let na úrovni Brna, což není nereálné.
Pro mě osobně to byla skvělá zkušenost působit v pozici hlavního trenéra této kategorie. Byly samozřejmě chvíle, kdy jsme si s kluky hráli vzájemně na nervy. Byly však také chvíle, které se těžko budou zapomínat. Zejména spousta teambuildingových akcích, kdy je radost se dívat, jak se kluci spolu baví i mimo florbal a kde mohu sledovat jejich psychický vývoj.
Chtěl bych tedy všem zúčastněným poděkovat a budu se těšit na další naše setkání. Věřím, že i po dalších našich velkých zápasech poteče voda z javora 😊.

PS: Chtěl by se omluvit omluvit, že jsem nepsal články za každý turnaj, ale přijde mi vhodné uzavřít sezonu tímto delším shrnutím. 

Tomáš Hruška

Partneři: