Extraliga žen
1. SC TEMPISH VítkoviceCrazy Girls FBC LiberecFAT PIPE Florbal ChodovFBC ČPP Bystroň Group OstravaFBS OlomoucFbŠ BohemiansFBŠ SLAVIA Fat Pipe PlzeňIvanti Tigers Jižní MěstoK1 Florbal ŽideniceKM automatik FBK JičínPanthers PrahaTatran Střešovice
Web Ceskeho florbalu
Prague 2018
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 5.00

b_150_100_16777215_00_images_2018-2019_2018_005.jpgStará sezona je již nějakou dobu dohrána a rozlučkové teambuildingové akce jsou taktéž úspěšně za námi.

Přípravy do nových ročníků naopak aktuálně vrcholí. Přesto ještě zbývá doplnit jeden rest z uplynulé sezony – sepsat tradiční závěrečné hodnocení. Z důvodu povinností akademických i rodinných se k finálnímu resumé dostávám bohužel až nyní, ale alespoň byl větší čas se nad vším důkladněji zamyslet. Navíc, díky právě probíhající zpravodajské „okurkové sezoně“ se alespoň oživí klubové stránky.  

Muži hráli v dohrané sezoně soutěž s označením Divize – skupina D. Naposledy se elitní olomoucký tým prezentoval v této lize před 2 lety, tedy v sezoně 2015/2016. Bohužel po nepovedeném ročníku však Olomouc s pouhými 9 body spadla do nižší regionální soutěže a následně přišla de facto kompletní obměna hráčského kádru i realizačního týmu. Po všech peripetiích se ale hned v dalším roce, tedy sezoně 2016/2017, přece jen povedl postup z Regionální ligy mužů – skupina 7A do celostátní soutěže. Po roční pauze jsme tak byli s podceňovaným mladým kádrem zpět! Omlazený tým s věkovým průměrem sotva 21 let nečekalo ale ani tento rok vůbec nic jednoduchého. To, že letos budeme bojovat nejvíc sami se sebou, bylo zřetelné už od letní přípravy. Nutno říci, že docházka byla v této fázi nejslabší za celých 5 let, co v Olomouci působím (průměrná účast byla 18 lidí na tréninku a to počítám včetně společné přípravy s juniory). Ani lákadla jako letní turnaje (Czech Open či Ossiko Cup) nebyly zcela naplněné a tak jsme museli shánět hráče na doplnění z jiných oddílů či jinak lepit sestavu, místo aby zkušenosti nabírali hráči z našeho soutěžního kádru a abychom se celkově sehrávali do sezony. I tak jsme na turnajích dokázali vždy uhrát zajímavé výsledky. Z pohledu mužského týmu pak letní soustředění v Hluku mělo letos také jen minimální efekt. O to víc si cením hráčů, kteří se soustředění účastnili, ať už v celém týdnu nebo alespoň měli zájem dorazit na několik dní. A respekt a absolutorium poctivým hráčům, kteří celou letní přípravu odedřeli, jak se sluší a patří. Zde se pozná na kom je potřeba klub v příštích letech stavět. Po absolvování výstupního kondičního testování nás pak v září posílili ti, kteří z více či méně relevantních důvodů toho moc nenachodili a mohli jsme vstoupit do soutěže. Los na začátek byl velmi krutý (FBC Letka, FBC Orca Krnov, FBK Spartak Hluk či Zlín Lions a do toho ještě navíc pohárové utkání proti týmu Sokol Brno I Gullivers hrajícímu Národní ligu), na což jsme celý tým upozorňovali a snažili se těžký los přetavit v naši výhodu. Na začátku jsme prezentovali, že nejde o získávání bodů, ale spíš o aklimatizaci na vyšší úroveň florbalu. To se potvrdilo. Pak ale konečně přišla fáze, kdy jsme prohry prolomili a dobrým výkonem s Hranicemi, Přerovem či Brnem jsme bodovali. Utlumila nás až nešťastná série proher o branku s Orlovou, Frýdkem-Místkem a Uničovem, kde jsme byli určitě herně lepším týmem, soupeře jsme často i dvojnásobně přestříleli, ale nedokázali jsme urvat ani bod. To nás poslalo do kolen. Atmosféra v tu dobu nebyla uvnitř týmu pochopitelně nejlepší. Museli jsme si dokonce přenastavit i některá interní pravidla a také jsme byli nuceni promíchat sestavu. Ve 2. polovině soutěže, zvláště po vydřeném vítězství se Zlínem, jsme se psychicky vzchopili a začali jsme v podstatě pravidelně bodovat, což vedlo k finálním 16 bodům a celkovému 9. místu. Soutěž byla tedy nakonec zaslouženě udržena. Co je pozitivní, tak že v celém ročníku jsme nezažili nějaký ostudný výprask (snad s výjimkou vyloženě jednoho nepovedeného zápasu s Hlukem). Naopak, naprostá většina zápasů byla hratelných a do samého závěru i výsledkově otevřených. Z celkových 22 zápasů jsme hned 7 nezvládli o 1 branku v základní hrací době či v prodloužení. To přisuzuji zejména 2 aspektům – nevyhranosti a tedy logicky nezkušenosti mladších hráčů v mužských soutěžích a také nesprávné sebedůvěře v koncovkách zápasů (u některých zbytečně nízká nebo u některých naopak přehnaná sebedůvěra). Tomu by pomohla lepší propojenost a podpora uvnitř týmu. Naopak, když na nás nebyl výsledkový tlak, tak jsme dokázali porazit papírově výrazně lepší týmy. Jako příklad například vítězství s mistrovskou Letkou (jako jediní z ligy), ale i s regionálně lepšími týmy jako Hranice či Šumperk. Pravdou je, že někde to bylo o velkém štěstí, ale i to ke sportu patří. Každopádně příští rok z Divize odcházejí 2 nejlepší týmy – Letka a Hluk. Tato družstva byla skutečně výkonnostně o level výše než zbytek soutěže. I díky tomuto poznatku, či díky tomu, že budeme zase o rok vyspělejší je potřeba zvedat stanovené cíle. Nesmíme hrát jen o udržení soutěže, ale cíl by se měl postupně zvedat, aby se v dohledné době atakovala vyšší soutěž. To by Olomouc určitě zase významně posunulo. K tomu přeji novému realizačnímu týmu a samozřejmě i všem hráčům do dalších let nejenom hodně štěstí, ale i vůle, aby v sobě nadále živili plamínek/oheň něco dokázat. V mužských kategoriích je za mě velký „neprodaný“ potenciál, mládežnické kategorie jsou v posledních letech silné a je jen otázkou času než dorostou a projeví se i v mužích. S tím má Olomouc slušnou šanci na postup o další ligu výš.

Junioři hráli poprvé v historii klubu a teprve podruhé v historii Olomouckého kraje nejvyšší ligu juniorů – KB ligu (pozn.: před 14 lety v sezoně 2003/2004 hrál nejvyšší juniorskou ligu také FBC SVČ Lipník). Dovolím si tvrdit, že i přes postup vytvořený uměle na základě nových pravidel (pozn.: výsledkový koeficient z dorostenců a juniorů) šlo o juniorský postup zcela zasloužený! Předcházející sezonu totiž juniorský tým odehrál vytouženou 2. ligu – skupinu D, která už sama o sobě byla obrovským úspěchem v historii klubu a skončila navíc celkovým bronzovým umístěním (po základní skupině dokonce 2. místo). Nechali jsme za sebou týmy jako Panthers Otrokovice, TJ Znojmo LAUFEN CZ, Florbal Torpedo Havířov nebo FBŠ Hattrick Brno. A i vítěze soutěže tým Sokol Brno I EMKOCase Gullivers jsme dokázali v základní části jako jediný celek porazit. Byl to také vrchol systematické přípravy jedné generace hráčů. Do aktuální „extraligové“ sezony tak byl před trenérským štábem skutečně nelehký úkol. Sestavit v podstatě nový hráčský kádr. Nutno sdělit, že se už v tomto momentě nedařilo vše dle představ. Základem byl silný ročník 1999, ročník 2000 v klubu prakticky neexistoval (byl to poslední kvantitativně slabý ročník, který v klubu byl). Tahouni tohoto ročníku Daniel Coufal a Jaromír Šenkeřík navíc nemohli, do celé či začátku sezony, kvůli zdravotním komplikacím nastoupit. Poohlédnout jsme se tedy museli i v jiných klubech a udělali jsme otevřený výběrový trénink. Účast špatná nebyla, přesto po dlouhých jednáních s některými okolními kluby, které nebyly na tuto situaci z minulosti zvyklí (na rozdíl třeba od jiných krajů, kde jde o zcela běžnou věc nutnou k dalšímu rozvoji hráčů, příp. i samotných klubů), tak docházelo k různým diskusím a z některých hostování třeba i bohužel sešlo. Na druhou stranu bylo pěkné zjistit, že i v našem kraji je řada hráčů, kteří mají zájem hrát co nejvyšší ligy a pracovat na sobě. Suma sumárum, v letní přípravě jsme tým postupně budovali a zapracovávali nové hráče místo maximálního soustředění na sportovní stránku. To bylo patrné například i z výsledků turnaje Prague Games. Na začátku září po zkušebním turnaji Moravian Cup (stříbrné umístění) a několika přátelských zápasech jsme měli být v rámci možností připravení. První fáze soutěže rozřadila týmy do základních 2 skupin. Zde jsme narazili na sestavu smrti v čele s týmy 1. SC TEMPISH Vítkovice, FBC ČPP Bystroň Group Ostrava nebo itteligence Bulldogs Brno. V této fázi jsme dokázali urvat pouhý jeden bod za prohru v prodloužení, ale důležitější byla postupná aklimatizace na zápasy proti dalším nejlepším týmům České republiky. V následné základní skupině B jsme potvrzovali vzrůstající formu až do konce roku 2017. Přišla řada vyrovnaných soubojů, které skončili bud naší prohrou nebo i ziskem cenných skalpů pro statistiky klubu FBS Olomouc. Např. vítězství nad týmy FBŠ SLAVIA Plzeň, FBC Štíři České Budějovice, Florbal Chomutov, FBŠ Hummel Hattrick Brno, Kanonýři Kladno, TJ Znojmo LAUFEN CZ. Mrzela nás ale třeba i smolná porážka od Technology Florbal Mladá Boleslav na naší domovské Čajkaréně. Na konci roku 2017 jsme přesto byli v premiérové extraligové sezoně na pěkné 7. příčce tabulky ze 12 týmů a reálně jsme pomýšleli na 5. místo. S novým rokem se ale bohužel vše změnilo. Těžko říct, jestli to bylo hlavně vinou blížících se maturit a přijímacích řízení na vysoké školy, větším důrazem na mužské kategorie ve 2. polovině sezony, nechutí cestovat velké dálky (nebylo výjimkou, kdy jsme za víkend nacestovali přes tisíc kilometrů vlakem) či jen přetrénováním, možná kombinací více faktorů, ale začal se projevovat na zápasech náš úzký kádr, respektive nedostatečná kvalita širšího kádru a základní nedostatek hráčů ročníku 2000. Zápasové sestavy jsme lepili, jak se dalo. Výsledek byl celkem logický – ve zbytku základní části už jsme se klasické výhry bohužel nedočkali a obsadili jsme konečné 10. místo. Soustředili jsme se tak alespoň na blížící se play-off proti itteligence Bulldogs Brno. Zlí jazykové tvrdili, že zde půjde o jasnou záležitost, přesto jsme v sérii ukázali, co jsme se za rok naučili a dali jsme do zápasů kus srdce. První zápas v oslabeném týmu (řada hráčů jela hrát za muže) prohra 3:5, druhý zápas naopak konečně v kompletní sestavě výhra 5:2 a v rozhodujícím třetím zápase se bohužel zdravotně opět vše nesešlo a torzo týmu, které odjelo do Brna prohrálo v poměru 1:5. Tím jsme z vyřazovacích bojů vypadli. I přes brzké vyřazení v play-off je celá extraligová sezona obrovskou zkušeností a velký úspěchem pro klub, potažmo i pro celý Olomoucký kraj. Logicky musíme naši výkonnost budovat postupně. Není možné čekat, že když několik let zpátky se olomoucký juniorský florbal plácal v regionální 3. lize, takže že po postupu a skvělém bronzu z loňské 2. ligy budeme po dalším roce v extralize hrát o místa nejvyšší. Je prostě potřeba budovat výkonnost týmu postupně a každým rokem se zlepšovat, což se bezpochyby dosud jednoznačně daří. Teď je do dalších sezon pro klub nejdůležitější hrát nejvyšší mládežnické ligy nejenom nárazově, ale pravidelně. K tomu přeji celému klubu a všem trenérům hodně zdaru.

Závěrem bych chtěl velmi poděkovat zejména všem hráčům, rodičům, fanouškům a celému svému realizačnímu týmu (asistent Michal Hanusek a vedoucí týmu Jaroslav Duda st.). Stejně jako loni hodnotím pozitivně obrovský klubový potenciál do budoucna. V posledních dvou třech letech se projevuje nejenom herně, ale konečně i výsledkově. Můžeme i tento rok, stejně jako loni, potvrdit naprostou dominanci staršího mládežnického florbalu našeho klubu v rámci Olomouckého kraje. Pokud budou na sobě hráči do budoucna pracovat, tak mají šanci klub pozvednout i v mužském týmu a případně také mají šanci se prosadit individuálně do nejlepších klubů České republiky. K tomu jim přeji ještě jednou hodně energie a štěstí.  

CeskyFlorbal

Partneři: