Extraliga žen
1. SC TEMPISH VítkoviceCrazy Girls FBC LiberecFAT PIPE Florbal ChodovFBC ČPP Bystroň Group OstravaFBS OlomoucFbŠ BohemiansFBŠ SLAVIA Fat Pipe PlzeňIvanti Tigers Jižní MěstoK1 Florbal ŽideniceKM automatik FBK JičínPanthers PrahaTatran Střešovice
Web Ceskeho florbalu
Prague 2018
1 1 1 1 1 1 1 1 1 1 Rating 3.00

b_150_100_16777215_00_images_2017-2018_2017_184.jpgSice nepatří mezi olomoucké odchovankyně, i tak se však už po krátké anabázi v klubu etabluje mezi brankařské talenty ženské sekce.

Tereza Zemková (*2000) si coby jedna ze zástupkyň početně silné mileniálové generace významně řekla o další spolupráci s olomouckým klubem a to i přesto, že je v na Hané stále jen na hostování. Spolu s Pavlínou Kollárovou jde totiž takřka o nejtalentovanější brankařskou dvojici v kraji. Kde se cesty obou juniorek mohou zastavit? Pavlína již za sebou těžkou zkoušku ohněm v extralize má, druhá z dua na ni vytrvale čeká. Pokud však bude i tak nadále cílevědomá, možnosti volby další florbalové dráhy bude mít širokéV rozhovoru kromě svých snů prozradila kupříkladu i poněkud úsměvnou brankařskou etudu.

Kdy a kde jsi začala svoji florbalovou kariéru?
Už na prvním stupni základní školy jsem chodila chvilku do florbalu, ale moc mi to nešlo a bála jsem se hrát s klukama, takže jsem s tím sekla. (smích) A pak až na začátku září 2013 jsem se bavila s mojí kamarádkou Michalou Stejskalovou, že jí její kamarád domluvil trénink v šumperském Asperu, jenže ona měla strach jít sama. Já jsem si vzpomněla na mou starou florbalku v koutě a rozhodla jsem se, že jí v tom nenechám, takže jsme tam šly spolu. Až do dubna 2014 jsem hrála v poli, jenže když se naše brankářka zranila, tak se zeptali nás nováčků, jestli nepůjdeme do branky. Já jediná řekla, že to zkusím. Chytání jsem si od tohoto okamžiku zamilovala.

A jak se zrodil tvůj přesun do Olomouce?
V Olomouci jsem zatím na hostování, ale doufám, že po této sezoně už z toho bude přestup. Přemýšlela jsem už na začátku minulého ročníku o změně, protože v Šumperku už to nebylo takové, jaké to bývávalo. Přišlo hodně nových holek a ty do toho nešly s takovou vervou jako já. Celkově i kvalita těch tréninků nebyla ideální, jak bych si představovala, a já z nich odcházela s tím, že mi to skoro nic nedaly. Logicky mě to už ani moc nebavilo. Na zápasy nás jezdilo málo a skoro pokaždé jsme odjížděly domů s prohrou, což mě mrzelo, protože já do těch utkání dávala vše. Tudíž jsem začala přemýšlet nad Olomoucí. Bavila jsem se o tom s mým, teď už bývalým, trenérem a právě on mi domluvil trénink v FBS.

A jaké byly první dojmy v Olomouci?
Po prvním tréninku jsem byla nadšená jednak z toho, jak to probíhalo, ale i z přátelského kolektivu. Tímto hostováním pro mě začal v uvozovkách nový florbalový život.

Neměla jsi někdy strach chytat? Přeci jen brankáře to může dost bolet?
Právě, že ani neměla. Když jsem šla poprvé do brány, byla jsem spíš zvědavá, jaké to bude. Přece jen je to úplně jiné než hrát v poli. Je pravda, že to kolikrát bolí a i nějaká ta modřina se objeví, ale už jsem si na to zvykla. Bolest pro mě de facto znamená dobrý zákrok.

Existuje nějaká univerzální rada ostatním brankářům, jak se zlepšovat?
Pracovat na sobě, jak jen to jde. Stanovit si menší cíle, které postupně plnit. Hrát florbal s radostí, i když se nedaří, a nevzdávat se.

A co je tvým florbalovým cílem?
Chytat do té doby dokud mi budou fungovat kolena. (úsměv) A určitě zachytat si v extralize a v superfinále. Mým snem je reprezentace a třeba i zahraničí.

Máš nějaké oblíbené týmy, ve kterých by sis chtěla tyto sny splnit?
Nemám. Zatím jsou to jen sny a tak do detailů jsem nad tím nedomýšlela.

A co třeba ženská extraligová premiéra za Olomouc? Jak myslíš, že je pro tebe reálná?
Určitě by to byla pro mě dobrá zkušenost. To, jak reálný konstrukt to je, nedokážu posoudit, ale pokud na sobě budu dál pracovat, tak tam nějaká šance snad bude.

Pracuješ na sobě i mimo trénink?
Ano. Denně se protahuji. Alespoň třikrát týdně cvičím s vlastní váhou nebo v posilovně a občas si jdu zaběhat. Když mám čas, tak v rámci regenerace zařadím i bazén a saunu.

Máš nějaký předzápasový rituál, který potřebuješ k lepší koncentraci do zápasu?
Mám jich více. První je, že na snídani si musím dát míchaná vajíčka. Po cestě poslouchám hudbu a soustředím se jen na to, abych předvedla co nejlepší výkon a podržela tým. Těsně před začátkem zápasu poklepu pro štěstí tyčky a masku.

Máš nějaký florbalový zážitek, na který nikdy nezapomeneš?
Florbalových zážitků mám spoustu, ale jeden speciální mi v paměti zůstane ještě hodně dlouho. Bylo to někdy na konci minulé sezóny, když jsme hrály domácí zápas. Opět jsme prohrávaly o hodně branek a já už z toho byla špatná a naštvaná. V tomto rozpoložení na mě šla střela a po mém zákroku skončil míček na bráně. Rozhodčí zakřičel: „Shoď ho!“ No a mě nenapadlo nic lepšího, než do té síťky ze spodu bouchnout.  Míček místo za branku spadl do ní, takže jsem si dala úžasný vlastňák a byla ještě víc naštvaná. Ted už se tomu jen směju, znovu bych to ale nechtěla zažít.

Jak prožívá tvůj florbalový život tvá rodina? Máš její plnou podporu?
Podporu od rodiny mám i finanční a také jsem ráda, že chápou, že nejsem skoro vůbec doma.  Přes týden jsem na intru v Olomouci a víkendy buď na zápasech, nebo jezdím pískat, takže málokdy mám celý víkend volný. Mamka mi domlouvala v Olomouci školu a intr, za to jsem jí vděčná. Občas se mnou jede i na zápas, někdy i babička s dědou si se mnou udělají výlet. Samozřejmě, když přijedu z turnaje, tak se doma bavíme, jak jsme hrály. A i u taťky mám velkou psychickou podporu. Jsem šťastná, že to má rodina bere takto.

Stanislav Kosek, Johan Čáp

MS 2017 Blava
 

CeskyFlorbal

Partneři: